© Ing. Radim Pokorný, 2002

PROLOGY

Dějství I. › příprava expedice

Tak je to opět tu ! Po obrovském úspěchu z předminulého léta se opět vrací na scénu výprava z rumunských hor. Jelikož se nám tenkrát ne zcela úplně podařilo vypátrat hraběte Drákulu, rozhodli jsme se ještě jednou podniknout návštěvu těchto končin.
Tentokráte s jasným cílem.

Z minulé výpravy zbylo jen torzo. "Ono zdravé jádro." Pro připomenutí zde zmíním členy poslední expedice :

Podtržené osoby vytvořily základ nové expedice. Expedice RUMUNSKO 2002.
A teď něco o dalších třech členech.

Ing. Oňas se fláká s Ivankou někde po Norsku. Dopřejme jim pěkné počasí, když nemají ten stan.
Právníci : Ježek a "průserář" Milan okamžitě po promoci zbalili kufry a zmizeli někde v cizině.
Pavel raději zaměnil super dovolenou v Rumunsku za nudné poflakování po chorvatských plážích.

Dějství II. › první porada

První společný meeting byl svolán na 23.6.02. Sraz 800, Česká, pod hodinama. Přišel jsem 803. Michal 804. A to bylo všechno. Co teď? Uklidňuji Michala, že na řešení bytových a jídelních otázek je ještě dost času. Ať si užije nadcházející dovolenou ve Španělsku. Po návratu budou ještě dva dny na to, aby se vše koupilo, zajistilo atd. (SO,NE). Pohoda.
Jdeme na pivko. Sedíme Pod Obrazama, kde je i Libor "toho času ještě kolaborant", který si domlouvá odjezd na Kypr. Místo plavek však bude muset obout KANADY a na záda hodit KROSNU. Osud tomu chtěl, Libor jede s námi.
Po pár pivech se Zámoš loučí se slovy: "Ještě musím něco zařídit". (je 2215) a mizí ve tmě.
2220 přichází Zdeňa. Naklopí jedno pivko na žízeň a jde se domů. Jedu vlakem 2240 směr Břeclav. Nějaké slečny v kupé mi nabízejí kedlubnu. Odmítám.

LIBOROVA OBUV

Hnedle po příjezdu na bečku, pořádanou z důvodu úspěšného ukončení vysoké školy Běhounem a Láněm, jsem dostal od Libora šokující otázku. "Myslíš, že v tomhle můžu jít do Rumunska ?" Dívám se na jeho pravou botu, která mě zdraví obrovským žralokem na patě přecházejícím na boční levou stranu. Doporučuji mu nové boty, nebo 50m sport-pásky.
Je sobota, dva dny před odjezdem. Libor hlásí koupi nové obuvi do hor.

A teď něco k rumunské mluvě. Promrskání základních pojmů a frází. U starých členů jde jen o oživení již dávno známých věcí.

Dějství III. › den před odjezdem

21.7.2002
Sešli jsme se v osm hodin na České. Libor zavelel směr jih, přímo do Švejka. Jsme tu všichni kromě Zdenka. Probíhá velká debata, zda-li je lepší tatranka nebo müsli tyčinka. Uvědomuji si, že jsem zapomněl koupit rozinky. Nutno napravit.
Zámoš straší povodněmi, které řádily v Rumunsku. Nechává nás to klidný.
Libor bere 1 zubní pasty pro 3 lidi. No uvidíme. Rozdělujeme poslední úkoly na zítřejší den. Probírají se typy oblečení.
Přišel Zděňa. Záma ho atakuje dotazem, zda jsou v Rumunsku kompatibilní zásuvky s ČR.

Hovňousovi už došla baterka ve foťáku.
MARA

Přišel Véna. Michal se ho ptá zda jsou v Rumunsku Kompatibilní zásuvky s ČR. Netuší. Ale asi ano, kámoši dobíjeli baterky. Zámoš je spokojen a už chce jít domů.
Byla vyhlášena soutěž o nejlehčí batoh. Béďa hlásí, že do 9kg se musí vejít.
Je 2200 a vyhazují nás z podniku. Véna exuje ještě jedno pivko.

DEN 1
PONDĚLÍ 22.7.2002

Wampajr hant bigins. Garlik bi wit as.
M? cheam? Dracula. Aş dori s? cump?r castel.
Kdyby tady byl Kim-Il-sen už by si nacpával bachor sekanou. Zatím hladovíme
God wit ass

Po Liborově vsuvce se zmíním o dosavadním dění.
Vyrážíme z Brniska s 20 minutovým zpožděním. Slunko nám peče do pravýho ucha. Po 30 minutách zastavujeme na benzínce. Zámoš hlásí, že za to můžou baby, kterých je v autobuse snad polovina, čůrající každou hodinu. Dávám s Liborem jednoho Radegasta. Zdeňa kupuje paštiku na zítřejší snídaní. Teď stojíme na česko-slovenských hranicích. Razítka máme, jedeme dál.
Kontroluji zda funguje roaming. Je to OK. Spojení s domovem bude. Ambra sežrala třetí žrádlo a leží.
Mara s Béďou vymysleli novou hru. Budeme za jízdy počítat maďarské prostitutky. Je pěkně, asi bude teplá noc. Bude to fuška. Aspoň si procvičíme postřeh. Mara ohlašuje jednu už na Slovensku. Ale neví za kolik.

Někomu v busu už pěkně táhnou nohy. Máme podezření na lidičky z Holomouce.
Největší problémy zatím dělají feferonky. Vzali si naše pasy, asi šli chlastat… taky už začíná noc kde komu se chce spát. Ještě je ale na co vzpomínat. Žaludky máme plné. Taky dělaj tlaky s chcaním, prý až za čárou!
Mara

Konečně zastávka na čurání. Pet-flašky jsou ušetřeny. Bedřich kontřič skoval můj, Liborův a Michalův pas do jeho karimatky.
Já s Liborem ho naháníme po parkovišti s vodními pistolemi, které mám na ochranu proti medvědům (ledním) a proti trudomyslnosti. Béďa zatlouká. Michal popadl jeho karimatku a cpe ji do kontejneru. Béďa s klidem v hlase: "Koukej co z toho leze!"
- Béďa ní 1. bod

Už na to nevidím. A hrozně to houpe. Asi se uložím do uličky. Teď už na to ale fakt nevidím.
Jsme na maďarsko-rumunských hranicích. Artánd. Celník se cpe dozadu do autobusu. Postupně Mara, Libor i já jsme donuceni vstát z uličkového ležení a zasednout. Zas nějaká buzerace.

DEN 2
ÚTERÝ 23.7.2002 "PUNKOVÝ VÝLET ZA HUBENEJMA KRÁVAMA"

Je 500, čekáme na odbavení na maďarsko-rumunských hranicích. Libor jde zjistit kurz za Juro. 1 EURO = 32.200 LEI na hranicích. Je rozhodnuto, že měníme až v Oradei.
Cigára si zde Béďa asi nekoupí. Duty free shop je na druhé straně, autobusáci jsou nějakým nákupním výletům nepřístupni. Vypadá to, že jak prohlásil Bedřich, vuhrála moje teorie proti jeho zkušenostem.
Opět se čeká. Rumunští celníci by nejspíš chtěli nějaký Euříčka bokem. V 7.15 dorážíme do Oradei. Zastavujeme kousek od nádraží vlakového. Měníme peňauze. 1 EURO za 32.500 LEI. Jdeme koupit jízdenku. Libor domlouvá cestu CIMPIA TURZII za hromadnou jízdenku. GRUPEN BILETA. -6x.
Bába nám ukazuje na kalkulačce čas odjezdu. Říkáme, že za tu cenu by to šlo.
Platíme 96.000 LEI za každýho a letíme na perón 4C. Libor ještě pořizuje pálenku z Bihoru za 22.000. Uzmuli jsme libový kupéčko. Čumíme z okna. Libor hlásí, že tu mají hubený krávy. Přišel za námi nějakej rumunskej frajer. Něco spustil, nikdo nerozumí. "Neumíme, jdi do hajzlu."
Přichází průvodčí, Záma ho testuje na angličtinu. Umí. Teda trochu. "Čenč".
Ti frajeři z vedlejšího kupé celou cestu hulí na plný kule z kazeťáku nějaký ty jejich hitparádový vypalovačky.
Je tam i boreček, kterej má slovenský předky a jede do CLUJ [čti kluž] na vojnu. V dalším kupé je prej spící libová babka. Mara ji jde zrovna fotit. Jdu se taky podívat. JE FAKT LUXUSNÍ.
Prochází okolo průvodčí a dává nám výpis příjezdů a odjezdů našeho vlaku. Přikládám jako předmět doličný č.1.

Projíždíme zastávkou HUEDIN. Před dvěma-i lety jsme z tohoto místa chtěli jet zpět do ORADEI. Nakonec jsme ale jeli stopem.
Béďa oznamuje Liborovi, že od září nastupuje na VŠ sociálních studií (fakulta) - program mezinárodních teritoriálních studií v kombinaci se sociologií.
Vystupujeme v CLUJI, máme 5 minut na přestup. Krom vlaku, kterým jsme právě přijeli je tam už jen jeden. Michal, zřejmě ve stresu z krátkého času na přestup, určuje onen vlak stojící na prvním nástupišti za náš. Tip mu vyšel.
Pokračujeme směr AIUD. Odjezd z CLUJ 1206. Výstup je plánován na stanici CIMPIA TURZII. Přichází další štiplístek. Ptáme se zda jedeme správně. Mrkl do jízdního řádu a spočetl to na šestou zastávku. Cesta ubíhala v pohodičce až do chvíle, kdy došel druhej průvodčí a oznámil nám, že sice jedeme dobře, ale ve špatné třídě. Z jedničky nás vyhodil do dvojky. Není zde místo na sezení, tak jsme zabarikádovali uličku.
V uličce jme pokecali s místním dědulem. Asi 70-ti letej Rumun. Ve vedlejším kupáču je asi 16letá slečna (s maminkou), byla z nás asi trošičku v rozpacích. Zápaďáci se jí zjevně líbili.
Do pěti minut po výstupu z vlaku přijíždí autobus IKARUS. Za 10.000 jedeme do TURDA-CENTRU.
Libor kupuje cigarety CARPATII. Zdenek chleba a Mara bagetu. Zjišťujeme, že ona slavná úzkokolejka už 10 let není v provozu. Jdeme stopovat. Od slečny z trafiky máme vyrobenou cedulku s nápisem ABRUD.
Na první taxi jsme nemuseli dlouho čekat. Asi 5 minut. Odjíždí Michal, Libor a Mara. Jedou ale pouze do CIMPENI. My čekáme na další. Asi po hodinovém neúspěchu, přijíždí autobus. Zastavil 5m od nás a na skle má nápis ABRUD. Jedeme zhruba od 1530 do 1800. První skupina tu už čeká. První řidič si řekl od každýho 50.000 a druhá spojka z CIMPENI do ABRUDU 10.000 LEI. My jsme platili za bus 50.000 LEI. Sedíme na náměstíčku. Zapomněl jsem doma lžíci. Připravuji si frázi "Aş dori s? cump?rLingur?." - Překlad = Chtěl bych koupit lžíci. V potravinách jsem neuspěl. Michal mě poslal asi 100m do smíšeného zboží. Prodávají tam ale jen lopaty a hřebíky.
Teď sedíme v hospodě a tlačíme točenej URSUS. Nahodil jsem připravenou frázi a výčepní zmateně utekla.
Zde přikládám jízdenky za dnešní den

Kolem SEDMÉ OPOUŠTÍME HOSPODU. Dobrali jsme vodu a rozhodli, že za městem to zapíchnem. Míšan si bere baterii do foťáku, kterou dobíjel u baru. Jdeme směr BUCIUM-SAT. Vesnice. Celkem pěkná. Ptáme se třech starejch babek od krav na cestu na zítřek a je-li tu možno na místním kopci nad vesnicí rozložit kempovou základnu. Prej jo!
Vyrážíme směr nechutný převýšení. Libor žene jako o závod. Tímto ho volím za vrchaře dne. Nahoře na kopci je nádherný palouček. Rozděláváme stany a pouštíme se do vařby.

Libor s Michalem - Mámino kuře na paprice
Béďa s Marem - Polívka s vločkama
Já se Zdenem - Polívka s chlebem

Je 1050. Všichni jsme zalezli do stanů a usínáme. Akorát Béďa stojí u lesa a jak sám řekl: Ještě si ho drží.

První oběti trusů : Béďa odložil batoh do pěkného koláče. Libor se v jedné hromádce prošel hned 2x.
V noci nás ještě navštívili koně. Michalovi poslintali stan. Zdenek spal celou noc s kudlou v ruce.

DEN 3
STŘEDA 24.7.2002

Probouzím se v 8.30. V průběhu mé ranní toalety se objevuje i Libor a okamžitě staví na čaj. Postupně se probouzí i zbytek osazenstva. Snídáme každej co má. Převážně však chleba se sýrem, nebo se salámem. Onu Oňovu známou SS kombinaci z předminulých let.
Béďa dělá černej čaj (teď si uvědomuji, že mám na sobě černý tričko a pěkně to peče, asi dnes zdechnu) se sušeným mlíkem. Rád by přidal i vločky, ale Mara protestuje. Postupně Libor, Mara, já a Michal odlehčujeme střevům.
Je 10.15 a stany pořád stojí. Okolo zvoní krávy. Jedna si vyhlídla Marův a Béďův stan a rozhodla se jít na návštěvu.
Je 11.00 a vyrážíme. Béďa navrhuje cestu lesem. Nakonec se k němu přidávám i já a Zdenek. Ostatní jdou stejnou cestou jako včera. Je to docela slušnej sešup.

Setkáváme se dole na silnici. Razíme společně po silničce do BUCIA. Teď sedíme u říčky a pauzírujeme na přání Marovy pravé nohy. Že by první plyskéř. Žereme domácí müsli. Zdena se ptá, jestli se z toho najíš.
Béďa zamázl sport páskou začínající oděrky na patě. Jdeme dál. Stále po silnici, k čemuž má Mara menší výhrady.
Končí vesnice BUCIA. Á nekončí.. Jdeme 1km a BUCIA konečně končí. Á nekončí. To snad není pravda. Konečně jsme snad BUCII opustili. Doufáme, že jsme nepřekročili bludnej kořen. Po cestě potkáváme snad potkáváme snad nejmenší hřbitov. Dva hroby.
Honí nás agresivní kráva. Libor má červenej okraj na kloboučku.
V další vesnici mají dokonce zabudovanej telefon. Teď řešíme jedno zapeklité rozcestí. Jedna cesta vede někam vzhůru a ztrácí se….. Druhá, o poznání schůdnější, vede ovšem jinam než potřebujeme.
Mara zjistil (teď), že mapa podle které to hrneme má měřítko 1:250 000. Je z toho poněkud rozhozen. Část skupiny prosazuje už delší dobu obědovou přestávku. Libor, Mara, Zdenek upalují kousek na zpět pro pitnou vodu.
Vyrážíme hore do kopce. Slušnej stoupák. Pot z nás leje. Po cestě sbíráme maliny. Já, Libor a Zámoš si docela dopřáváme. Je opět menší zrada v rozcestí. Jdeme doleva. Ukázalo se, že šťastná volba. Konec kopce. Borůvková plantáž objevena na nádherné rozhlídce. Cpeme se borůvkama k prasknutí. Nahoře na kopečku excelentní panoramata. Míšan se točí na patě dokola a fotí a fotí a fotí. Rozložili jsme se kolem libovýho ohniště. Libujem si …… ……..všechno.

Přijíždí po místní cestičce ARO s dvěma borečkama doprovázené dvěmi slečnami. Navazujeme družbu.My se zkrátka nepoučíme. Nejprve je testujeme drobnými otázkami na okolní kopce, jeskyně a vodstvo. Doporučují nám, abychom s nimi popošli 100m. Je tam prý voda a nádhernej plácek na stanování. Bereme věci a následujeme. Po 300 metrech jsme na opravdu krásným plácku. Je to údolí v kopcích. Zastavujeme u malé studánky do které voda ale nepřitéká. Chladí se tam ovšem basa piv značky RAGUN. Pumpujem je o 3 pivka a zahajujeme přátelský rozhovor.
Rumuni, jmenovitě: ·

Kontakt na CIPIHO - 0744 77 42 50. Dáváme jedno, nebo dvě, možná i tři společná fota. TOMA nabízí Michalovi OANU za jeho hodinky. Michal odmítá. Hodinek si zřejmě cení.
Rumuni se chystají k odjezdu. Dopíjíme lahvosy. Odjíždí. Hledáme rovnej plácek na stanování. Jde se vařit.
Libor si ještě omývá zadní partie ve studánce. Po jídle ho jdu následovat. Jinak se ale vlků nebojíme. Mara se ve studánce umyl celej. To su zvědav, za jak dlouho se zase sžije s přírodou.
Stany jsou postaveny, jídlo dotlačeno. Libor s Michalem si dopřáli rýži s fazolema, salámek opraženej s česnekem….. Já se Zdenem rýže + chalupářskej gulage + cibule. Hodně cibule. Béďa s Marem natlačili 4 čínský polívky v kombinaci s francouzskou polívkou.
20.45 byl zažehnut první táborák. Idylka jak má být. Krásná louka samá(ý) kraváky. Ještě hezčí kýčovitý nebe. Sedím u ohně zatím jen s Liborem. Čumíme do plamenů a vstřebáváme atmosféru. Přidává se i Zdenek. Asi bude opíkat chleba.

Lahvos, kterej jsme dávali s Rumunama.

Zdenek skutečně začíná opíkat chleba. Jdu s Liborem do lesa pro další proutky. Nacházíme pouze jednu malou lísku. Skládá se ze dvou větviček. Máme proutky. Líska není.
Dopřáváme si chlebík nad ohněm do zlatova udělaný a dál čumíme do ohně. Probíhají debaty okolo Michalova nového foťáku, jestli shoří plechovka, jestli hoří hovno, o antikoncepci a proč jsou Američani takový k……
Je 11 hodin p.m. Asi půjdeme spát. Libor a já hasíme oheň po klučičím způsobu. I když nějaká šikovná slečna by to určitě taky zvládla.
Čistíme kelcny a do hajan.

DEN 4
ČTVRTEK 25.7.2002

Asi v 8 hodin mě probouzí lehké kapání na stan. Takový jemný ranní deštíček. Usínám. Kolem 9 hodiny déšť nebývá trochu na intenzitě, ale žádná průtrž mračen to není.
Před desátou přestává pršet. Libor opět jako první běží do lesíka vyprázdnit své dutiny. Někteří pánové kloktají PALENICU DE BIHOR. Snídáme různě. Převážně chleba, sýr, salám, instantní polívky….
V 10.30 začíná opět deštík. Kolem 11 hodně polevuje. Z mého dosavadního zápisu je asi patrné, že ležím ve stanu, mám otevřený vchod, pozoruji okolí + meteorologické změny.
Navrhuji pobalit a vyrazit na cestu. Jsem ale obratem přehlasován. Nejdřív tak ve 12 hodin. Je totiž třetí den, čili kritický. Jsme v horách!
Zahradní deštík stále pokračuje.

Slabším jedincům (Béďa, Radim, Libor, Zdenek) kapání ve stanu nedělalo dobře a šli se napást rumunských borůvek. Plantáž borůvek je vzdálena od tábora cca 0,5km. Zatím se rumunská stava na nikom neprojevila zrychleným krokem. (Rumunská dieta : černý rybíz, maliny, borůvky a litry v celku solidní pramenité vody). + PALENICA DE BIHOR, která v malých vesničkách stojí 12.000 LEI, kdežto v ORADEI na nádru 23.000 LEI. Pro alkoholika Libora je to ráj a nelení za něj dát oněch 23.000 LEI. Je právě 12.30 a borůvkáři se vrátili. Rozhodujem se jít dál, prý na kopci s borůvkama už neprší. A je jen otázka času, kdy to dojde sem.
Hovňous

Po návratu z borůvkové plantáže začínáme balit batohy. Pořád nás ten nahoře prověřuje mírným deštíkem. Balíme i stany. Děštík je opravdu velice jemný.
Vyrážíme na cestu směr LACUSTEROL. Cesta je přímo skvělá. Točí se po hřebeni hned doprava, hned doleva. Každou chvilku se nám objevují nádherné výhledy. Zkrátka si to dáváme. Pořád prší, chvilku víc, chvilku míň. Jít se v tom dá.
Potkáváme místní babku v černým pršiplášti, sekerkou v ruce a psem u nohy. Ptáme se na cestu. Vůbec netuší, co to LACUSTEROL je. Každopádně spouští slušnej monolog. Mává sekerou kolem sebe a pouští ji na zem…. Tvrdíme, že už nám je všechno jasný a pokračujeme v cestě. Babka mizí na opačné straně. Po půl hodině opět hledíme do mapy. Kde se vzala, tu se vzala naše babka. Zatím posekala strom, oklestila kmen, hodila ho na rameno a mazala zpět domů. Dohnala nás.
Opět řešíme rozcestí s babkou. Je prostě úžasná. Napálili jsme to do kopce. Jedeme po hřebeni. Potkáváme 2 děti ovládající stádo krav a bejků. Míjíme malý srubík. Ale kam teď? Dáváme menší občerstvení a posunujeme se dál. Cesta vede hodně z kopce. Frčíme, až se nám zapalujou stehýnka. Když sejdeme asi 400 výškovejch metrů, nastupuje kopec.
Asi 150m pod vrcholem cesta odbočuje vlevo a přechází v malou mýtinu. Navrhuji s Liborem nechat batohy tu a vyběhnout si nahoru bez zátěže. Přidává se Michal se Zdenkem. Mara s Béďou zůstávají a dávají müsli-tyčinkovou relaxaci.
Na vrcholu sledujeme pozic minulého ležení, okolní panoramata jsou taky supr.
(Viz Michal's foto).

Navrhujeme sejít kopec LACUSTEROL do dědiny NEGRILESTI. Všichni uč jsou, až na Béďu. Tak dlouho obouvat si boty jsem nikoho nikdy neviděl. Michal ho atakuje klackem, aby přidal na tempu. Míříme do NEGRILESTI. Přicházíme po cestičce k lesíku. Cesta se ztrácí. Je jisté, že vesnice se nachází dole v údolí. Tak prostě sejdeme lesíkem dolů a bude.
První třetina sestupu je celkem v pohodě, akorát se nám zachytává karimatka za větve. Najednou ovšem cesta neprůchozí. Popadané smrky nedovolují další sestup. Já s Michalem vyrážíme okamžitě nazpět vzhůru do kopce. Nožky trošku podkluzují. Zespod je slyšet nesouhlasné reptání s Béďových a Marových úst. Jelikož ovšem Libor nastoupil cestu svahem za námi, nezbylo jim nic jiného, než ho následovat. Když přilezl Béďa, tak nám oznámil, že nepoletí pořád za námi, vždycky když nám rupne v kuli.
Dáváme se znovu na sestup. Uznávám, že cesta není úplně optimální, ale zaškolení nováčků je nutné. Je to trochu cesta ohněm.
Proklestili jsme se až do jakési stroužky, která tvořila malé koryto mezi dvěma svahy. Tímto korytem jsme sešli až dolů na cestu vedoucí do NEGRILESTI. V lese jsme se motali asi 1 hodinu. Okamžitě po opuštění lesa hlásí většina posádky, že to bylo super, jak se jim to líbilo a že by si to dali ještě jednou. Před pěti minutama to ale tak nevypadalo.
Jdeme po krásné cestě asi 10 minut. Po levé straně je pramen čisté horské vody. Doplňujeme vodu do pet-flašek. Dáváme s Liborem kompletní očistu. Zepředu i zezadu. Mara s Michalem se přidávají. Béďa zůstal věrný své tradici a vodě se zdaleka vyhnul. Pouze hlásí "wash'n'go!" Tak teda jdeme. Potkáváme pár malých domků. Jeden je ovšem o poznání luxusnější. Převládá červená barva (střecha, rámy oken a dveří, spodní obložení a plot kolem celýho pozemku).
O 50 metrů dál sedí místní děda. Doporučuje vyběhnout na vedlejší kopec a navštívit nahoře jeskyni. Pokud půjdeme po této cestě, na které stojíme, dál, dojdeme do INTERGALDE.
Už je dost hodin, asi 7.32. Je rozhodnuto, že zastanujeme u dědy na trávníku za boudou se senem. Stavíme stany. Zdenek se šel podívat, jestli je někde lepší místo. Zdenek se vrací s doprovodem asi 70-ti letýho Rumuna. Jde si pokecat nebo něco vysomrovat? Říká, že jde svrchu z jeskyně. Zdenek drží v ruce 5 dní starej chleba. Rumun si říká o krajíček. Když vidí, že z nás už nic nevyrazí, odchází asi domů. Postavili jsme v klidu zbývající stany a dali se do vaření. Dopřáváme si jenom výbornou česko-italsko-čínsko-francouzskou instantní kuchyni.
Přichází se na nás podívat i podnikatel z červeného domu s blondýnou. Prohazuje pár frází ve francouzštině. Odchází v míru.
Ještě bych se měl zmínit o chýšce, vedle které stanujeme. Děda somrák nám nabídl přespání uvnitř na seně. Otevřel dveře dokořán a pak odešel.
9.30 p.m. - zrovna, když Libor s Marem testují seník, přichází celá rumunská rodinka. (dědek, babka, syn s manželkou a dvě děti). Syn vypadá na pořádnýho řízka a bitkaře v jedné osobě. Postili se hned do nich. Situaci zachraňuje Zdenek, který dává cigára Marlboro a děckám bonbóny. Z rodinky, původně slušně napruzenejch, se stávají andílci. Nejprve, že tam spát vůbec nesmí, najednou se může. Akorát nesmí kouřit !!!
Odchází v míru. Libor s Marem ale vyměkli a jdou spát do stanu.
Testujeme Zdenovu čelovku. Dost dobrý. Zítra dostane v jeskyni první křest. Posvítil jsem si to očí ! Nic nevidím, pujdu asi spát.
Už zase vidím. Zdenek začal okamžitě po ulehnutí vypouštět jedy. Doporučil jsem mu, aby je držel pod pokličkou, tedy ve spacáku. Noc probíhá v klidu. 2x mě vzbudil Zdenek s nožem v ruce a otázkou: "Co to bylo?" Když viděl, že nereaguji a spím dál usnul taky.

DEN 5
PÁTEK 26.7.2002

Vstáváme v 8.45. Zdenek rozepnul spacák !!! Tak rychle by stan nikdo neopustil. Venku je pod mrakem, rosa, ale jinak je fajn. Snídáme chleba s paštikou, tuňákem, sýrem a Béďa samozřejmě vločky. Dáváme müsli na chuť.
Dva kořínci z vesnice přijíždějí s kolečkama písku. Udělali hromadu 5m od nás a odjíždí. Rozbíhá se debata, jestli je to písek, cement, hlína, vápno, malta, beton…a různé kombinace jmenovaného. Probíráme, zda je dobrý prodávat auta v suproších. Většina si myslí, že ano.
Přichází Američan ze včerejška a pouští se do stavby vodovodu v řece. Má s sebou i psí doprovod. Těžko určit původní čistou rasu. Je to ale kámoš a přisedá k Liborovi na karimatku. Ten ho ale odtlačuje nohou. Pes se motá kolem stanů a hledá zapomenuté zbytky. Béďa mu oznamuje, že jsme hrozně čistotní, tak asi nic nenajde.
Libor a Mara si před odjezdem zakoupili kalhoty stejné značky DIRECTALPINE. Nějako se jim povolily v pase. Marovi asi o 10cm. Opravují tento nedostatek šitím.
Pes mi sedí u nohou. Holt poznal, kdo ho má rád. Mara by ho nejraději kopl, Libor mu hrozí, že ho píchne jehlou do čumáku, Zdenek ho vyhání ze stanu.
Mara se vrací z lesa se svou malou igelitkou DUTY FREE SHOPPING. Je 10.30. Mraky se protrhávají a začíná pařit slunko. Všemocný Oskar. Jakmile oschnou stany, vyrážíme na cestu.
Béďa se stěžuje na malé rozměry Marova stanu. Pokud chce totiž spát ve vzpřímené poloze, musí mít nohy (od kotníků dolů) venku. Většinou spí v poloze boční. Při nočním protažení mění kruhový tvar půdorysu ve tvar eliptický.
Béďa se zřejmě nudí a tak atakuje moje záda Michalovým cestovním klackem. Musím ho odzbrojit. Odzbrojeno.
11.45 vyrážíme do kopce prozkoumat jeskyni, která by se měla nacházet těsně pod vrcholem. Je 12.00. Vrcholu zatím nedosaženo, ale výhled stojí za to.
Je tu jedna zajímavost. A to, že pes, který nám dělal dole společnost, vyrazil do kopce za námi. Michal ho uplácí multi-vitamínem, ale Negru ho nežere. Negru jsme psa pojmenovali podle vísky NEGRILESTI. Zdenova kůrka chleba mu chutná. Pokračujeme k vrcholu. Negru jde s námi. Nahoře se nám rozprostírá náhorní plošina s vřesovými keři. Dalo by se to přirovnat k putování po PADISI.
Negru lehl do trávy a nereaguje ani na Michalovi BEBE sušenky. Jelikož netušíme, kde by mohla ona jeskyně ležet, jde se Libor s Béďěm optat jednoho pasáčka krav.
Slunce je skovaný za mrakama. Záda osychají pomalu. Zdenek se opět celej převlíkl do suchých hader. Mokrý hadry navěsil na batoh. Marovi připomíná sušičku.
Vrací se Libor. Oznamuje nám, že za kopcem se pohybuje skupinka šesti osob, jako jsme my. Peštera je někde, odkud jsme právě přišli. Do ANTARGALDE musíme doleva přes vrchol a pak sešupem dolů do údolí. Béďa navrhuje nechat batohy tu na louce a najít jeskyni.
Jak tu tak sedíme, začala nám být kosa. Béďa háže batoh na záda a razí směr ANTERGALDE. Jmeme se ho následovat.Asi po čtvrt hodině dochází k menšímu rozbroji. Michal uviděl v dálce skalnatou plošinu. Navrhuje nejít rovnou dolů do údolí, ale obejít to přes hory, přes doly, přes řeky a dojít až na tu plošinu. Béďa nechce ani slyšet a razí do údolí. Teď dochází k onomu sporu.
Já s Liborem se jdeme podívat na vedlejší kopec a zjišťujeme, že tudy cesta nemožná. Michal tedy přistupuje na alternativu sestupu. A že sestup je to teda slušnej! Svalečky se opět napínají. NEGRU jde před námi a slušně vede. Po pravici se tyčí kopce, po levici kopce a my si to šněrujeme soutěskou dolů do NEGRILESTI. První jde pes, pak ostatní. Začíná mírně pršet. Michal, Mara a Zdenek okamžitě instalují pršipláště. Ostatní na to dlabou. Slízáme dolů do NEGRILESTI na východní straně. Pes zůstává ve vesnici a my pokračujeme po místní cestě do INTERGALDE.
Mezi oběma vesnicemi se táhne překrásný kaňon, ve kterém vede jen cesta a po pravé straně teče řeka. Počasí pořád stejný. Mění se mrholení v deštíček. Deštík v mrholení atd.
Zastavujeme pod skalnatým převisem. Doprava do kopce vede červená značka. Libor s Michalem chtějí vyběhnout asi půl kilometru nahoru a mrknout jestli tam nejsou nějaký jeskyně.
Jde okolo pasáček, teda spíš starej pasák a vede dvě ovečky, dvě kravky a psa. Oznamuje nám, že nahoře je jenom hora a žádný jeskyně.

Testuji ho kontrolními otázkami jako:

Z výstupu tedy sešlo. Pokračujeme dál. Za zatáčkou už začíná INTERGALDI. Míříme rovnou do hospůdky. Zastavujeme ještě v místním supermarketu. Kupujeme sušenky, sušenky a sušenky.
Ještě jsem se zapomněl zmínit, že před vesnicí měl jeden vesničan udělanej v řece přepad, voda pak šla korytem z kmene, protíkala dolů až do podivné nádoby, z které se voda vylívala do všech stran. Naznali jsme, že je to vana s "jakuzi".
Z obchodu s potravinami je to do místní paluše asi 3 minuty. Je to kombinovaná hospa s obchodem na potraviny. Kupujeme chleba a pivka CARAIMAN. Béďa kupuje pivko BUCEGI. Hroznej humus.
Dáváme s Liborem Napoleona na naše asi za 8 korun. (1 decák) asi nám vydrží na celej večer. Přichází dva rumunští hoši s báglama, naloženými karimatkama a stanama (jedním). Jeden prý mluví trochu anglicky. Zveme je ke stolu. Kecáme o všem možným.
Ukazujeme jim naše mapy. (mapa 1:moc). Oni vytahují asi 3 mapy této oblasti. Čumíme na to jak z jara. Jeden kořeň se docela pěkně rozkecal. Druhej jen přihlíží. NORBERT nás zásobí informacemi o místních poměrech, o školách, o tom, jak je těžký dostat se na západ.
Kluci jsou z Oradee, takže se asi ještě uvidíme. Libor obkresluje jednu z map. Nabízíme jim libovej holandskej tabák.
Michalovi se právě dobila baterie do foťáku. Jal se ofotit jejich mapy. Objednáváme další pivka. URSUS, CARAIMAN, SILVA.
Dostáváme info, že 500m za vesnicí se dá přenocovat. Vypadá to a všechno tomu nasvědčuje, že se asi pěkně picnem. To su zvědavej, jak ty stany postavíme. Chleba na sobotu a neděli máme nakoupený.
Odskočil jsem si na malou. Na jedné kadiboudě napsánoF, na druhé B. Kam asi Radimek vyrazil???
Michal pořád ofocuje mapy. Marovi už táhnou fusky. A to už má druhý.
Myslel jsem, že dnešní trudomyslnost budu muset rozehnat vodními pistolkami, tenisákem a Marovým lítacím talířem, ale nálada se v hospůdce okamžitě zlepšila. Chtěl jsem pokárat naši skupinu, že nepůsobila dnes kompaktním dojmem, ale teď se vše v dobré obrátilo.
Michal se pochlubil samozřejmě foťákem. Mara navštívil toalety, trefil dobrou stranu, ale když se snažil šmírovat dámskou stranu, objevil pouze Zámoša.
Mara učí rumunské přátele nějaké české slova. Např.

Přidávám se a dávám k lepšímu frázi

To samozřejmě sklidilo největší ohlas. Divný co?

Probíráme rumunský a český holky. Asi už je čas na zakempování. Je osm hodin. Děláme machry co studujem, Michal se v tom docela vyžívá. Kluci z Rumunska studují čtvrtým rokem geografii.
Prý 7 km od ORADEE jsou termální lázně. Uvažujeme, že to zapíchneme o den dřív a skákneme se vykoupat. A umýt.
Po osmé hodině vyrážíme za vesnici rozdělat stany. Po čtvrt hodině přicházíme k menšímu plácku za řeku, kde už je 16 stanů a skupinka lidí okolo ohně.
Jsou to rumunští kartografové, kteří zde přeznačují cesty. Je fakt, že třeba žlutá,po které jsme došli je perfektně zřetelná a nová.
Z prvního obchodu si neseme 1 litru režné za 12.000 LEI (asi 12 našich korun). Naši dva rumunsko-maďarští přátelé domlouvají s mistními přenocování na dnešní noc. Zdá se, že nemají nic proti. Nejstarší z nich, zřejmě vůdce, se snaží o komunikaci v němčině. Jedna slečna, asi v našich letech, přispěchává na pomoc s angličtinou.
Jen co jsme postavili stany, zvou nás na večeři k nim. Nad ohněm mají na roštu 3 hrnce - megahrnce. V jednom je kapusta, ve druhým polívka a ve třetím čaj. Čaj je převážně z máty, takže tím si mě získali.
Libor ještě na doražení dělá Shaghaj směs na chinu s cibulí, salámem, česnekem a rýží.
Je 10 hodin a všichni okolo mizí ve stanech. Jdeme teda taky. Zdenek jde dát ještě noční koupání. Je samozřejmě zdokumentováno fotografem Michalem. Mokrý Zdenek, vystrašený z fotoaparátu, po pár mohutných skocích mizí ve stanu. Konec zábavy, jde se spát. Jelikož se Zdenda nestihl usušit, máme ve stanu trochu mokro.
K ohni přichází skupinka 12ti geografů. Zdenek nelení a jde se družit. Probouzím se kolem jedné v noci (asi) a Zdenek pořád nikde. Jdu se po něm podívat. Zdena sedí sám u ohně v pláštěnce. Jdeme zase spát. Kolem 4té hodiny vstávají NORBERT a jeho kámoš. V 5 jim totiž jede autobus.
Jsou trochu hlučnější při balení stanu => probouzejí Zdenka. Ten s nožem v ruce začal otvírat stan. Ptám se ho kam jako jde? Prý se nám někdo opírá o stan, tak tam letí. Menší mýlka.
V noci jsem měl asi ve spacáčku blešku.

DEN 6
SOBOTA 27.7.2002

Probouzíme se opět před devátou ranní. Zatím co čistím chrup, Béďa s Marem se vydávají s igelitkou do lesa. Přichází ona rumunská slečna (blond) a nabízí, abychom posnídali s nimi. Jelikož máme dost svého jídla, tak návrh odmítáme. Slečna, jménem Gábina, se shání po Zdenkovi. Prý, jestli ještě spinká. Co ten tam včera vyváděl?
Zdenek tvrdí, že hučel úplně do jiné. Černovlasá slečna po pravici u ohně. Gábina je prý leader skupiny a její pasr tomu tady tak trochu šéfuje.
Jdeme snídat pod velký ořech. Mají tam stlučenej takovej stolek ze dřeva. Gábi nám nabízí chleba, marmeládu a další ingredience. Béďa vaří kakao. Dáváme si ho s vločkama a müsli.
Před jedenáctou odchází Mara, Libor, Michalů a Béďa prozkoumat jeden otvor ve skále. Já se Zdenem zůstáváme v táboře s Gábi a Radu (boy). Kecáme o samejch blbostech.
Teď něco k počasí: Kolem deváté nepršelo. Během snídaně začíná hustě mrholit. Nic příjemnýho. Dokonce i mně, ačkoliv jsem samozřejmě skalní (ostatně jako všichni z Holasic), to přinutilo hodit na sebe ještě jednu vrstvu. Určitě zima nebyla, ale když to slyšíte ze všech stran, tak vás to zvyklá. Kolem 10.30 přestává padat déšť a otepluje se.
Skupinka Rumunů se baví sekáním dřeva. Jsou něco jako ochránci přírody. Chrání zdejší flóru a užívají darů přírody. Jinak jsou to ale povětšinou studenti.

Zde vkládám vsuvku ze včerejší návštěvy hospůdky v INTERGALDE.

Jeskynní výprava už se vrací. Béďa si to dává po kamenité drti lyžařským způsobem. Libor s Béďem už dorazili. Michal s Marem šli ještě něco málo nafotit.

Probíhá časově velice náročné balení. Zpíváme si různé lidové písně jako např.
Když se kouknu na sebe,
tak se musím pochválit.
Nevypadám já věru zle,
zkrátka chlapec jak má být.

Poslouchám, že má oblíbená melodie se docela chytla.
Béďa přidává píseň :
Koukej, koukej na můj nos,
podobný je tvému dost.

Proti čemuž jsem se musel okamžitě ohradit.

Michal si prohlíží mapu cesty na obrazovce svého fotoaparátu značky CANON. Nabíráme vodu a snad už vyrazíme směr RIMET.
Tak ještě ne. Přichází fosatý padesátník, asi šéf ochránců, a chtěl by vědět, kam máme namířeno. Ukazujeme naše mapy (i tu novou, Liborem v hospůdce zhotovenou). Vše tlumočí Gábina. Fousáč s úsměvem nad našimi mapami odchází pro svoje. Má regulérní turistické mapy. Ptáme se na různé cesty do RIMET.
Existují tři cesty. Jedna je bez převýšení, ale ne tak zajímavá. Druhá je s převýšením, zajímavá, skrz kaňon a asi časově náročnější. Třetí je přes kopec s krásnými panoramaty. Jde ale mimo soutěsku, kterou máme v plánu.

Rozhodli jsme se, že dojedeme po žluté přes kopec do MONASTERI RIMET, tam zastanujeme a dáme jednodenní výlet přes soutěsku CHEILE až k jeskyni HUDA LUIPAPARA a zpět.
Je 13.30 a konečně vyrážíme na cestu. Nasadili jsme s Liborem a Béďěm ukrutné tempo. Asi 6-7km/h. Jde se pořád tou soutěskou jako včera. Napravo voda. Na obou stranách hora.
14.00 zastavujeme. Značka odbočuje doleva, přímo vzhůru do kopce. Čekáme 10 minut na odpadlíky. Tlačíme oplatky zakoupené včera v obchodě. ROSTAR, RST za 2,30Kč.
14.15 nastupujeme na eskalátor. Dole vyhlášena soutěž o největšího vrchaře. Nastoupil jsem s Liborem dost vostrý tempo. Po 50m se k nám připojuje i Béďa. Valíme co to dá. Cesta vede celkem širokým řečištěm kolmo vzhůru. Trháme se od zbytku výpravy.
Jde se pořád lesem. Po pravé straně je slyšet hlasité halekání. Z lesa se dostáváme na louku, která pokrývá vrchol.
Výstup jsme zdolali za 1 hodinu. Jsme totálně v prdeli. Bez keců.
Rozvěsili jsme trička, kalhoty, trenažéry, ponožky, všechno. Dáváme oplatky, čokoládu, müsli, tang. Kombinujeme naprosto vše a je nám to jedno. Po 20 minutách doráží k vrcholu Michal, následován Marem a Zdenkem.
Začínají sušit a konzumovat různé energetické bomby i oni. Fotíme okolní skály o 106.
Přijímáme SMS od Běhouna ohledně nějakýho ztracenýho řetízku na Láňově bečce, od Janči, že se dostala na pracák.
Odesílám SMS směr domov, ať se zbytečně nenervují. Po hodinové přestávcesušení, vykoukl na nás totiž Oskar, vyrážíme dál.
Je 16.30. Po levici míjíme stavení. Za stavením je rozcestník. Jednak cesta zpět do INTERGALDI a to 3 hodiny. Zde podotýkám, že my hvězdy jsme to dali za 1,5 hodiny. Čili cedulka na druhou stranu do RIMET nás rozesmála. Je tam 2-3 hodiny.
Jdeme po vrcholu kopce. Slunce se objevuje čím dál častěji. Držíme se žlutého kříže. Procházíme vesnicí s kostelem. Přes louky a malá políčka přicházíme až na druhou stranu kopce.
Čeká nás pěknej sešup. Vyrazili jsme stejně agresivně, jako do kopce. Čtyřhlavej sval stehenní se pěkně zahřívá. Čéšky vyskakují z kolenního kloubu. Je to docela záhul.
Čas od času se otevře pohled na soutěsku CHEILE. Dost impozantní. Už se těšíme, až si ji projdem. Ale nepředbíhejme.
Opravdu se jde pořád z kopce. Dost zostra. Dáváme menší pauzu na prosbu Mary a Zdeny. Béďa pokračuje v cestě, jelikož se mu nepodařilo zastavit.
Čeká na nás dole. Poohlížíme se po nějakým slušným fleku na stany. Objevujeme úplně nádhernej plácek u řeky. Jako v pohádce. Je to ovšem na soukromém pozemku.Zavolal jsem si malého chlapce, který se tváří, že mu to tam patří.
Ptáme se, zda je možno přespat. Prej jo, ale raději se valí zeptat dědy. Michal s Marem popadli chechtáky a jedny MARLBORA a jdou vyjednávat.
Ujednáno na dvě noci za 200.000 LEI.Rozhazujeme věci kolem sebe a letíme rovnou do řeky. Nejhlubší místo jsem našel asi půl metra. Voda má optimální teplotu. Jen když se v ní stojí delší dobu, tak trochu tuhnou nohy.
Všichni jsme se betálně okoupali a hlavně osvěžili. Všichni, teda až na Béďu. Ten zalehl 20m od vody, oblíkl si bundu a pustil se do vloček. Okolo něj se pase pět čínských prasat.
Krom prasátek tu pobíhá ještě malej bejček s maminkou krávou. Má docela dost životního elánu. Zatím.
Sedíme v podhůří slušnýho skalního masívu. Děláme večeři. Plný pupky, to je to poslední , co nám teď chybí. Slečny se doufám neurazí.
Já se Zdenem si dopřáváme hovězí polívku s nudlemi, rýži s konzervou masového základu na špagety a cibulí. Hodně cibule. Libor s Michalem měli TORTELLINI AL FORMAGGIO a Béďa s Marem zůstali opět věrni rýži. Tentokráte s kari, salámem, cibulí a česnekem. Salám poličan. Vše dobře promícháno !!!
Libor se jal přípravy táborového ohně. Jelikož Mara ho poslal do háje, Béďa se ještě nezvedl od té doby co jsme přišli z karimatky, Zdenek pere všechny svoje věci a já dopisuji deník za celej den, jde mu pomoci Michal.
Má chudák odřený obě paty, ale jde. Ještě zpět k našim chodidlům. Libor, i když zakoupil boty v den odjezdu, tak zatím bez jediného otlaku či pliskýře. Já a Zdenek jsme na tom podobně. Mara lepí nohy už od prvního dne a to dost drsně. Béďa tak trochu provizorně, trochu se zpožděním.
Dřevo na táborák už je nachystáno. Jde se k ohni.
Majitelé pozemku jsme se ptali na brynzu. Dělá, jako by to slovo nikdy neslyšel.

Tak už se jde k ohni. Připomíná mi to spíš táboráček někde doma na chalupě. Já, Libor a Michal opíkáme chleba a poličan. Dáváme si to se vším všudy.
Zdena pořád pere prádlo.
U ohně se mluví o všem možným. O počasí, které se snad lepší. Ale hlavně probíráme římsko-katolický náboženství.

DEN 7
NEDĚLE 28.7.2002

Den začíná slibně asi po třech nocích v noci nepršelo. Obloha je sice zatažená, ale jsou ty i vlaštovky v podobě světlejších míst na obloze, který se občas ztratí a když je nejhůř zase se objeví.

Marova ranní vsuvka mi utla prostor na zapsání včerejší noci, tak se jen letmo zmíním zde. Ono už ani není celkem o čem psát.
Debata o náboženství se nám trošičku zvrhla. Pustili jsme se do sebe, jak nějací odborníci, politologové, historici. Celkem nám to vygradovalo. Debata už ubíhá jen směrem, kdo je u ohně největší vůl.
Vypadá to, že Libora, Maru a mě už to moc nebaví. Michal se Zdenkem versus Béďa si to pěkně verbálně rozdávají. Debata konečně utichá. A ne, tak ještě něco. To bylo vostrý. Konec? Ještě ne? Jdu s Liborem a Béďou čistit zuby. Koukáme na hvězdy atd.
Oheň se uhasil kolem 11.30 přesně. Jde se spát. Noc je klidná, bez deště. Spíme všichni až do rána.

A TEĎ KONEČNĚ K TÉ NEDĚLI

Probouzíme se různě. Ze stanů se však hrabeme až kolem deváté. Obloha se pomalu protrhává. Oskar se do nás pěkně opírá. Je jasné, že dnešní den nasměrujeme do soutěsky a následovně do jeskyně. Pokud to zvládneme.
Snídáme čaje, rumunskej chleba (buchtu), tresčí játra, pekelnou směs, sýr…..
Většina členů výpravy (všichni kromě mě) teď pere svoje spodky v řece. Libor se vrací jako první a užírá Marovi müsli. Ještě mu užírá.
Jdu si taky přemáchnout jedny ponožky. Myslím, že už si to zaslouží.
Zdenek se nám převlíkl do novýho trička, nasadil šórtky, připl pásek s nožem a KPZ-kou. Umyl si vlasy a září štěstím. Libor leží na karimatce, jednu ruku přes obličej a ve druhé cigáro. Každej si holt tu změnu počasí užívá jinak.
Je něco málo po jedenácté. Pořád ještě nikam nejdeme. Jelikož dnes jdeme bez batohů, můžeme si pozdější odchod dovolit.
Už od rána se nemůžu zbavit jedné vlezlé melodie. Pořád si to pískám. Asi mě brzy pošlou do háje.
Vyrážíme hrubě po 12 hodině. Míříme rovnou do soutěsky. Po 10 minutách chůze zjišťuje Michal, že zapomněl baterku. Ostatní hlásí, že taky nemají. Teda až na deníkáře. Čili jedna baterka na šest lidí. To teda není moc do jeskyně. Už se ale nevracíme, ačkoliv to Michal navrhuje.
Asi po 400 metrech se cesta v soutěsce rozděluje. Jedna cesta vede vodou, druhá vrchem přes skály. Rozhodli jsme se, že tam půjdeme vodou a zpět přes skály.
Cesta vodou by byla určitě snadná, pokud by šel člověk opravdu vodou. My se ale rozhodli zkusit to projít suchou nohou. Kaňonek je to opravdu nádhernej, sluníčko chvilku svítí, chvilku je za mrakem. Docela příjemný.
Přicházíme k prvnímu kritickýmu místu. Po obou stranách řeky je skála pěkně pod 90° sklonem. V řece je asi 1-1,5m vody. Po pravé straně je ve skále přichyceno ocelové lanko průměru 6-8mm. Vyrážím jako první. Lanko se docela zařezává do dlaní. Nebyly by špatný cyklo rukavice.
Zatímco se ostatní snaží "přeručkovat", dopisuji na jednom obrovským kameni deník. Jako druhý přichází Libor. Trochu mu zavazela pet-flaška, tak ji narval do kapsy. Dál mu ji ponesu, aby se nám nevykoupal.
Už jsou tu všichni. Samozřejmě suchou nohou. Rádi bychom pokračovali, ale motá se tu ještě jedna skupina. Dva kluci a dvě holky. Trochu se na skále zasekli. Asi 1m ode mne se začala ta jedna slečna kompletně převlíkat. Jelikož zapisuji, tak ji asi nevadím. Je hrozně hubená. Všude.
Tak to vypadá, že můžeme pokračovat. Libor se Zdenem pózují na skále, pověšeni za jednu ruku.
Tak jsme úspěšně překonali i další lanový úsek. Cesta dále ubíhá víceméně povětších či menších kamenech v korytě.
Dování nás skupinka tří borečků a jedné mladé, nicméně ucházející slečny. Jednou možná? Každopádně Zdenek a Mara si můžou krky ukroutit. Holt už jsme delší dobu v horách.
Průchod celou soutěskou trval asi 2 hodiny. Tipuji to asi na 2km. Zážitek si myslím je.
Jsou už dvě hodiny. Je jasné, že k jeskyni už asi, určitě nedojdeme. Je návrh, že zajdeme do BRADESTI, tam dáme pivko, dvě, možná tři a pak se vrátíme stejnou cestou zpět. Po 20 minutách chůze přicházíme k dalšímu rozcestí. Do BRADESTI je to ještě minimálně hodina a čtvrt. Není jistota, že tam vůbec pivko dostaneme. Bolí nás nohy. Bez batohů se vůbec nedá jít. To vše zapříčinilo ke stávce.
Já, Libor, Béďa, Mara a Zdenek navrhujeme změnit kurz zpět do RIMET a zajít na pivko tam. Michal chce zajít ještě kousek do soutěsky. Na ceduli je psané CHEILE 15 minut. Béďa mu dává na cestu 30 minut a dva lidi.
Nakonec jde jen Michal a Zdenek. Ostatní míří zpět na palouček. Jen co jsme usedli, přišel otravovat kůň. Teda hříbě. Začalo okusovat pet-flašky, moji čepku, Béďovu halenku.
Libor s ním hraje přetlačovanou. Ostatní mizí, kam se nedostane a dá pokoj. Pronásleduje nás na každým kroku.
Začalo hřmět. Do pěti minut začalo pršet. Schováváme se na zápraží jedné osamělé chalupy. Vidíme, jak se rychlým krokem (běží) přibližují Zdenek s Michalem. Do 10 minut je po dešti. Vykukuje Oskar. Jdeme dolů. Scházíme až na rozcestí. Buď vodou, nebo po skalách.
Zdenek v teniskách tlumeným hlasem navrhuje vodu. Je ale přehlasován, tak se vyráží prudce do kopce malou pěšinkou. Trasu bych popsal asi takto: Vede zhruba uprostřed skály, hory, kopce. Malá vyšlapaná pěšinka zaříznutá do úbočí, asi na jednu nohu široká. Vede tak z poloviny po vrstevnici a z poloviny se musí překonávat skalky, skály a skaláci.
I když jsme dopoledne všichni doporučovali Zdenovi pevnou obuv, rozhodl se pro roztrhaný tenisky. Asi tak z devadesátýho čtvrtýho. Jednak mu to trochu klouže, jednak musí dávat pozor na každý kámen.
Čas od času musíme s Liborem zastavit a čekat. Využíváme toho ke kochání se okolní parádou. A že to teda paráda je!
Cesta vrchem trvala asi 1 hodinu. Cesta končí slušným padákem zpět do říčního koryta v soutěsce. Jdeme rychlým krokem zpět ke stanům. Zdenek moc nespěchá. Hledá v řece kamínky. Prý takový pěkný, vápencový u nás nenajdeme.
Těsně před našim campem velí Libor směr les. Každý popadl kus dřeva na noční táborák.
Okamžitě pouštím dřevo a letím do řeky. Libor mě následuje. Postupně se dostavuje i Mara, Zdenek, Michal a …. a …. a …. Béďa. No nespletl jsem se. Je to tak. Béďa se nechal vyhecovat a namočil svoje tělo.
Teď ležíme na louce na karimatkách a opalujeme se. Pohoda jak má být. Je 18.30 a pomalu se zvedáme k odchodu do nejbližší hospody.
Ještě jsem zapomněl napsat, že Mara si četl deník a ohrazuje se proti nařčení, že si mohl ukroutit krk za rumunskou slečnou.
Tak ještě nejdeme. Mara se Zdenkem objevili klíšťata v oblasti mezi-stehenní. Zdenek říká, že slyšel od doktorky, že na klíště se musí s alkoholem. Pokud ho prý pokryjeme mýdlem, krémem a jiným podobným prostředkem, klíště se pozvrací a borelióza je na světě. Kdežto s alkoholem toto nehrozí. Mara vytahuje PALENICU DE BIHOR a jdou na to.
Objevuji taky jeden klíštěcí kousek. Taky tam. Mara oznamuje, že má klíšťata dvě. Já jsem ho odstranil obyčejným mýdlem během 15 sekund. Mara se Zdenkem ho statečně opíjí.
Najednou z čistýho nebe začalo pršet. Taková neškodná přeháňka. Kapky to jsou ale slušný. Po 10 minutách je po všem. Zdenek a Mara pořád točí. Používají už všech dostupných prostředků a metod.
Jelikož zaklíštěnci pořád bojují, odcházíme do hospody jen já, Libor a Michal. Vyrážíme v 19.15. V 19.40 přicházíme ke CABANE. Funguje to jako místní hospoda, potkali jsme asi 3 nebo 4 rumunský chlapíky v podnapilém stavu.
Jsme trochu zklamaní tím, že se zde nevaří. Dáváme aspoň 3x BERGENBIER a ROYAL BISCUITI.
Sedíme si na terásce. Vedle se tyčí horstvo a my si to opět užíváme.

V osm hodin přichází zbytek výpravy. Klíšťata už jsou venku. Béďa sebral veškerou svou sílu a je tu taky.
Přes mostek couvá DACIA COMBI, řídí nějaká mamina. Nakrojila zábradlí tak brutálně, že vyrazila jednu šprušli. No, to jen tak na okraj.
Sedíme všichni kolem stolu a je nám dobře.

U vedlejšího stolu sedí malý rumunský hoch. Patří do skupiny dětí, asi z Bukurešti. Jdou sem zřejmě na dovolenou. Abych se vrátil k tomu chlapci. Rozbaluje nějaký řízečky z domova. Michal vyměňuje čokoládu za řízek. Hošan má na tričku potisk Schummacher, Ferrari.
Malej Schummacher posílá ještě kousek kuřecí šunky.
Mara potřebuje nutně volat domů. Já ale nemám signál, tak testuje místní budku. Je na kartu. Říká malýmu Schummacherovi, aby mu prodal kartu. Nemá.
Nezbývá mu nic jinýho, než vyrazit ještě 1km do RIMETU a tam zakoupit kartu a volat tam. Jde s ním Zdenek.
My zůstáváme tu a dáváme další BERGENBIER.

Libor gestikuluje na malýho Schummachera:

Něco vytáhni, no zakroj, ne čokoládu, zakroj šunku, buřta, no něco, máš toho plnej batoh, něco podej, no tak.

Michal nabíjí baterii do foťáku. Domluvil to za 10.000 LEI na hodinu.
Do údolí padá slušná mlha. K vedlejšímu stolu přisedají osmi až desetileté holčičky. Tlačí do hlavy chleba, salám, rajčata a samozřejmě řízečky.
Michal se snaží vyměnit salám za pivko. Holky jsou velice hlučné, rozverné, ale salám nedají. Michal pořád atakuje pohledem. Nakonec to jedna malá slečna nevydržela a posílá svačinu od maminky. Pivko nechce. Rozbalujeme sváču. Je tam rohlík se sýrem, salámem a šunkou. Vydržel dvě kola.

Dáváme 3. pivko. Začíná družba se slečnami od vedle. Michal posílá e-mail na pivní etiketě. Holky se docela baví, ale vychovatelka se dost ksichtí.
V dálce se ozývají hromy. Vyrážíme na cestu zpět. Ještě je v plánu táborák s kukuřicí.
Nasadili jsme s Liborem opět ukrutné tempo ke stanům. Už je tma. Používáme baterku. Rozděláváme oheň za pomoci plamenometu vyrobeného z bomby. Přichází ostatní. Už z dálky je slyšet Michalův hlas.
Celý den bez jídla, částečné vyčerpání a ty tři večerní škopky udělaly své. Michal je zkrátka trošičku spontánnější. Šel s Marem natrhat nějaký kukuřice na políčko.
Oheň už slušně hoří, pouštíme se do kukuřic. Michal si vyrobil slušnej černej klas. Ale chutnal mu. A vo tom to je.
Já při konzumaci druhého klasu jsem se trochu víc zakousl a ejhle, nehoda. Jsem opět bez zubu. Ti dentisti, to je hrozná pakáž - Nic neumí udělat pořádně. Co se dá holt dělat. Po návratu z Rumunska pomažu rychle na křeslo.
Často nás postraší asi 5ti minutový deštík. Kolem 12 p.m. (teda jako v noci) jdeme spát. V noci začalo pršet. Prší dost, v menších intervalech.
Michal ráno upozorňuje na to, že od 3.00-7.30 venku štěkal pes, což způsobilo, že se nemohl v klidu vyspat. Já o žádným psovi nevím.

DEN 8
PONDĚLÍ 29.7.2002

Vstáváme kolem deváté. Chvilku prší, pak zase ne, pak jo a pak zas ne. Je 9.45. Ležíme ve stanech. Není chleba, tak asi moc neposnídáme. Momentálně neprší.
Já a Mara jsme úspěšně vyoperovali další klíšťata. Michal se k nám přidává taky jedním kouskem. Ono místo ho svědilo už v noci. Zdenek se snaží odstranit dokonce dva parazity. Teď si je prohlíží a přemýšlí, zda utopit nebo upálit.
Už delší dobu neprší. Libor pobíhá venku a snaží se dostat ven i Michala. Michal a Zdenek ještě neopustili od rána své ubikace. Teda Michal vlastně jednou ano, a to když šel upálit klíště. Zdeny ještě venku vidět nebylo. Navrhuje, že ho máme sbalit do stanu a přenést na další stanoviště.
Libor je z Michalova liknavého přístupu docela vedle. Říká, že on, mladý, perspektivní, dynamický a progresivní muž nebude promarňovat svůj drahocenný čas ve stanu. A to ještě navíc s Michalem.
Všude okolo se suší plachty ze stanů. Mokrý hadry jsou rozvěšeny po stromě. Je 10.50. Sluníčko má docela sílu.
Dnes je v plánu prohlídka kláštera. Mara se Zdenkem oznamují, že včera večer, když kupovali dole telefonní kartu, jim bylo oznámeno, že vstup pouze v kalhotách. (Nohavice až dolů). Takový luxus si třeba já vůbec nedopřávám. Z mé osobní zkušenosti vím, že turistům se to toleruje.
Béďa s Liborem a Marem si hážou z talířem. Vyrážíme za 5 minut 12. Mažeme si to stejnou cestou jako včera večer ke CABANE.
Zastavujeme 500m před klášterem. Je tu malý obchůdek. Kupujeme jeden větší chleba za 20.000 LEI.
Pustili jsme se všichni do něho. Je to vlastně naše první jídlo dneska. Snídáme a obědváme zároveň.
Kupujeme ještě 4 chleby na cestu. Libor dává svému pecnu jméno ADOLF.

Po deseti minutách je odbočka doleva přes lávku ke klášteru. Batohy necháváme na nádvoří a začínáme prohlídku.
Určitě je to tu moc krásný, uchvacující, impozantní a vůbec všechny ty přídomky, co si stavba tohoto typu zaslouží, ale já jsem trošičku zklamán. Když to srovnám třeba se včerejším výletem ve skalách, který byl mega-, co mega, giga-, co giga, nebál bych se říci i terastický, tak tohle je podle mého slabota.
Za 40 minut to tu máme všechno prohlídnutý. Prošli jsme modlitebnu, nakoukli na ubytovaný trestance, prošli muzeum.
Teď plníme flašky místní svatou vodou. Po areále se pohybuje permanentně 5-10 jeptišku.
Dávám prostor pro Liborovu kresbu. Dále dávám deník Michalovi, aby přenesl své dojmy na papír.

Tak Rimetský klášter zklamal, ale taky v několika ohledech překvapil. Hned na úvod mě omráčili toalety, na který jsem si málem šetřil ranní sraní - ještě, že jsem dal přednost přírodě. Hned po sračkovním záchodě nás překvapila parta trestanců a jejich bachaři se sapíkama. Ústřední stavbou monasterie je kostel, jehož vlez zdobí akrylová malba s motivem Belzebuba, uvnitř ponurou atmosféru přerušila partička jepťuch, co přicestovali AUDI Combi s litýma kolama - stáří max 2 roky. Mimochodem stáří kláštera je 1980!
Hovňous

Přesedli jsme si před klášter k malinkatýmu parkovišťátku. Asi zde budeme tvrdnout až do 17.00. V tuto dobu "prý" odtud odjíždí autobus do TEIUSU.
Michal navrhuje, že bychom mohli popojít kousek po silnici a stopnout nějakou káru do TEIUSU. Nikdo se ale nepřidává. Navrhuji zajít zpět a koupit nějaký pivníky.
Budou 3 hodiny. Z kláštera vyjíždí VW TRANSPORTER. Řídí sestra představená a spolujezdce představuje policista. Máváme, jak na Prvního Mája, ale jsme asi 15 m od silnice. Není nás asi vidno. Béďa se rozbíhá za VW po silnici. Jeptišky, i když to jsou ženy, používají zpětná zrcátka. Auto zastavuje. Béďa zjišťuje, jestli jedou do TEIUSU. JEDOU!!!
Batohy dáváme dozadu do kufru a my usedáme pěkně na zbývajících šest sedadel. V autě valí klimoška, ale chtělo by to ještě pár stupňů dolů.
3 km před TEIUSEM nás opouští policista. Ptá se kam to budeme přesně chtít. Říkáme, že na vlakové nádraží je to dostačující. Tak nás jepťule dovezla až na nádr.
TEIUS jsme projeli bez zastavení. Škoda. Našli jsme spoj do BRASOVA 16.13 ze druhého nástupiště. RAPID (ORADEA - BRASOV - BUCURESTI NORD).
Všichni kromě mě se motají okolo prodejny lístků. Do BRASOVA to stojí 214.000 LEI. Michal se ujal iniciativy a říká ženě v okénku : "Salut". Trošičku jí touto neformálností vyrazil dech.
Nádražní budova je z vnitřního pohledu jako každá jiná rumunská nádražní hala! Zvenčí je ale opravená. Červená cihelná stavba.
Teď mi Mara připomněl, že v tom poledním obchůdku jsme potkali dva Čecháčky. Kluk a holka asi v našem, našich letech.
Těsně před odjezdem jsme si ještě odskočili nakoupit nějakou tu paštiku. Někteří ledňáčkují. A Michal do sebe cpe všechno. Čokolády, šunkový brambůrky,….
16.13 odjíždíme odjíždíme vlakem směr BRASOV. Našli jsme si dvě kupéčka. Dost luxusní. I se zrcátkem. Libor s Béďem jdou omrknout jídelní vůz. Mají tam pivko Budweiser za 60.000, nejlevnější je za 25.000. Chálka je za 150.000 LEI.
Béďa má celej pravej bok pěkně zas….špinavej. Michal mu totiž, když jsme čekali na bus před klášterem donesl nějakej klacek. Ten byl vespod slušně obalen nějakým blatem, možná térem. Prostě nějaký svinstvo. Béďa si toho samozřejmě nevšiml, tak teď vypadá, tak jak vypadá.
Vlak to uhání rumunskou krajinou. Žádnej krcák (od slova krcálka) .

Pravidlo hor č.1. :

Tohoto pravidla se ovšem zrovna Béďa moc nedrží.

Přichází průvodčí. Kontroluje jízdenky. Tentokrát sedíme dobře. Ptáme se jí, kdy nám jede vlak z BRASOVA do ZARDESTI. Našla nám spoj 19.19 odjezd, 20.35 příjezd.
Krajina je různorodá. Vidíme komplex továren. Je to tam jak po výbuchu. O kus dál už jsou vidět vinice, chmel a louky s ovcemi.
A já už dál nepíši, protože to hrozně hází. Po cestě pospávám. Většina taky nějak relaxuje. Kolem sedmé hodiny se začínají objevovat na obzoru po obou stranách hory.

Další vlak do ZARDESTI jede 20.30 z prvního nástupiště. Kupujeme lístky. Jeden za 16.000. Michal, Mara a Zdenek vyráží do Internet Cafe hned na nádraží.
Já, Libor a Béďa se jdeme mrknout kousek za nádraží. 200m jsme ušli a zasedli v jedné zahrádce u hlavní silnice. Dáváme točený CIUCAS.

Vracíme se zpět na nádraží. Bereme to přes nádražní trhy. Něco jako naše "Malá Amerika".
Na nádraží potkáváme Michala. Na NETU zařídil vše co potřeboval. Hodina v Internet Café stojí 10.000 LEI (10 korun, ani ne)
Postupně přichází i Mara a v hlavní budově se přidává Zdenek. Jdeme na první nástupiště, kde už stojí dvoupatrovej modrej vlak. Obsazujeme 3 horní čtverky.
Vlak se rozjíždí 20.30. Na vedlejším nástupišti stojí souprava z PRAHY do BUKUREŠTI. V našem dvoupatráku cestují ještě další Čecháčci. Kluk s holkou. Jedou též do ZARDESTI. Mají v plánu přejít pohoří FAGARAS a RETEZAT.
Michal nás tu upozorňuje na každou 12ti letou holčičku, která se tu mihne.
Už je šero, pomalu se stmívá. Když se podívám napravo z okna, vidím rovinu a zataženo. Na levé straně se tyčí kopce obalené v černých mracích. Vypadá to dost hrozivě.
Vystupujeme z vlaku. Ihned okolo poskakují pikolíci a nabízí odvoz. Domlouváme se s Pražákama, že zastanujeme společně. Uprostřed vesnice je už taková tma, že uvažujeme o přespání v penzionu. Libor a Michal se jdou pozeptat na cenu.
Okolo zbytku výpravy jede na kole místní geroj. Asi 25 let. Možná víc. Nabízí pomoc v rumunštině. Nechytáme. Nabízí pomoc v angličtině.
Asi 2-3km k horám je CABANA. Jeho kámoš by nás tam hodil asi za menší poplatek. Čekáme na Libora a Michala. Rumun, který vypadá spíš jako Pákistánec, navrhuje další variantu. Místní pastor je jeho přítel a ten by nás nechal přespat u něj. Béďa a Mara se jdou s ním na to kouknout.
Zůstávám u silnice jen se Zdenem a se Švédama. Čas ubíhá a nikdo se nevrací. Asi je někde mrskli po palicách. Tak ne. Vrací se Michal a Libor. Usmlouvali noc z 200.000 na 150.000 LEI za osobu. Odchází ve znamení, že je to moc. Ještě jim navrhují 25 dolarů za všechny. Penzion vypadal velice luxusně.
Čeká se dál na Béďu a Mary. Přichází do 5 minut. Přespat se tam dá zadarmiko. Ubytování bude v nějakým zahradním altánku.
Za 5 minut stojíme na ulici před domem pastora. Vcházíme dovnitř. Pastor je asi 60ti letý chlapík. Jeho dům je zároveň i jeho kostel. Zezadu je vchod do svatyně. Je to nějaká apoštolská církev.
Obskakují nás horem dolem. Batohy si dejte sem, spát můžete tu, jídlo uvařit zde …. Ráno v sedm odemkne dům a my můžeme odejít jak nám bude libo.
Pastorův syn, šprechtící výborně anglicky, přichází s přítelem a jeho přítelkyní. Oba jsou z Walsu.
Ubytovna, kterou máme připravenou, je nad očekávání všech. Je to dřevěný domeček s jednou postelí. Je tu nějaká skříň, psycha se zrcadlem. Na zemi natažen koberec. Rozhodili jsme karimatky a zalehli. Já vyhrávám postel.
Postupně se vytrácíme po jednom na toaletu. Je tam luxusní porcelánová mísa, umyvadlo a sprcha. Švédi, Honza a Irena, zůstali nocovat v jídelně. Jsme upozarněni, že ráno zde budou snídat Švýcaři. Skupinka asi 30 lidí.
Venku se lehce rozpršelo a tak jsme všichni rádi, že to dopadlo, jak to dopadlo.

Nad Liborem visí cedule s nápisem :

To se nám bude spinkat.

Zde je místo opět pro ticket z dnešního dne.

Všichni už jsou ve spacáčcích a spí. Teda až na Béďe. Ten pořád držkuje, že při světle nemůže usnout. Tak teda pro dnešek končím. Béďa je spokojen. Natahuji budíka na sedmou hodinu. Snad mě ráno neutlučou. Dobrou noc Béďo!!!
Béďa mi nadává do K…. a jde zhasnout. Když se potmě vrací na svoje místo na zemi, nakopává mě do holenní kosti.

DEN 9
ÚTERÝ 30.7.2002

V 7.00 zvoní budík. Probouzím se asi jenom já. Tak jsem ho stopl a ležím dál. V 8.00 na nás klepe pastorův syn a budí nás, abychom si mohli vzít batohy.
Béďa opět sprostě nadává. Tak sprostě, že musel být Michalem ukázněn. Bereme bagáž a jdeme do garážové jídelny. Dáváme chleba a salám, rybičky ve vlastní šťávě.
Libor okřikuje Béďu, aby mu nesahal na Adolfa. Béďa tedy okrajuje z mého pecnu. Jsme po snídani. Přichází Zdenek. Je sbalenej, dává narychlo jeden chleba a už čeká na zbytek osazenstva. Je to neuvěřitelné, ale je to tak.
Všichni nabírají vodu na cestu až na Michala, který vyráží do hor s 1 dcl Mirindy. Tímto dostává kázeňskou důtku za nedostatečnou vodní přípravu.
Pražáci nás opustili asi před půl hodinou. Nechali nám tu nějaký pražský rajčata a mrkev. Všechno vyhnaný pesticidama.
Je 10.00. Máme sbaleno, můžeme vyrazit. Dáváme ještě jedno ilustrační foto s pastorem v jeho chrámě božím. Loučíme se radostně a vyrážíme směr centrum ZARNESTI.. Zdenek s Marem potřebují na poštu pro známky a odeslat pohledy. My ostatní jsme tvrďáci a pohledy neposíláme.
Klukům to na poště docela trvá. Není se co divit, protože Zdenek včera napsal aspoň 20 pohledů. No konečně. Jsme ready a vyrážíme do pohoří :

PIATRA CRAIULUI http://www.pcrai.ro/

Jde se po širší cestě po modré, červené a žluté značce. Zdena pořád vymýšlí ptákoviny, jako že se necháme nahoru vyvést. Asi úplně nepochopil náplň naší cesty. Mara by se snad i přidal. To ale nepřipadá v úvahu. Kopec, to je výzva.
Mara se mě ptá, jestli kouřím. Nechápu do doby, než mě upozorní na slušný vypařování potu ze zad. Každej máme něco.
Po této menší pauze na müsli a čokoládu vyrážíme doprava po žluté přímo do kopce. Libor vede výpravu, za ním žene Béďa, v patách mu je moje maličkost, za mnou Michal, Mara a Zdena.
Libor jako jedinej udržel žlutou značku. Béďa nakrojil špatnou cestu, ale ne zas tak špatnou jako my ostatní. Každopádně jsme se sešli na vrcholu. Znovu jsme se domluvili, že už se nebudeme rozdělovat. J
Asi 200 metrů po vrstevnici je salaš. A mají brynzu. !!! Prošli jsme si salaš zleva doprava a zprava doleva. Ochutnali všechno, co bylo k jídlu. Koupili jsme si 3 kg brynzy. Dostáváme to v dárkovém balení. Pěkně zabalený ve smrkové kůře.
Dáváme nějaký fota. V pozadí se pne PIATRA CRAIULUI. V popředí Libor s Brynzou. Po vrstevnici to hrneme k CABANE CURMATURA. Oskar pálí shora do začínajících pleší. Vidina "Brynza Party" nás žene ukrutnou rychlostí vpřed. Asi za 40 minut přicházíme ke CABANE.
Rozjíždí se PARTY ALA BRYNZA. Nacpáváme si pupky. Chleba jako příloha zdá se být optimální. Snědli jsme tak odhadem sedmičku zavařovačku a končíme. Michal má absťák po mase, tak si otvírá paštiku. Barbar.
Nahoře asi dost vyfukuje. Ptáme se místní mládeže, jak je nejlepší pohoří překročit. Zjišťujeme, že nejlepší bude, když dnes zastanujeme tu. Zítra přejdeme celý pohoří a zůstaneme na noc v tamějším přístřešku pro turisty. (Útulna).
Nahoře není žádné voda, tak budeme muset jít do plnejch.

Je půl čtvrté. Rozhodíme stany a ještě se skákneme někam podívat. Možná, někteří. Teď si užíváme sluníčka a okukujeme místní slečny. Jsou tu čtyři.
Zdenek chce nějakou ukecat na brynzu. Mara, i když se určitě zase ohradí, si může krk ukroutit.
Stavíme stany, teda Libor s Michalem, Zdena postavil náš stan sám. Já jsem se zahleděl asi na půl hodiny do krajiny. Ale už jsem zase tu. Tělem i duší.
Nad hlavama nám občas zahřmí. Béďa a Mara stan ještě nepostavili. Lehce prší. Ale jen po chvilkách. Už neprší. Sedíme v CABANE. Je to dřevěná bouda o dvou místnostech. V každé je dřevěnej bar. Jeden je funkční. Pivko CIUCAS za 16.000 LEI.
Probíhá debata o Internetu a našich mobilních operátorech. Béďa, čerstvý to uživatel, pozorně naslouchá a vstřebává informace.
Je 16.30 a začíná pršet. Jdu do stanu. Musím chvilku přemýšlet. Ostatní odchází do CABANY. 19.00 - stále ještě prší, takovej zahradní deštík, jít by se v tom nedalo. Jdu za ostatníma. Sedí u stolu a polemizují nad věcmi, jako třeba, jestli když budou Číňani v šestistupu pochodovat do moře, tak jestli bude jejich populační křivka :
a) b) c)

Potom se dlouhou dobu probírá situace mezi Izraelci a Palestinci. Michal odchází do stanu dát si dvacítku. V 8.00 přestává pršet. Jdeme vařit večeři. Libor připravuje salám osmažený s česnekem, brambory v sáčku (instant) a brynza. Béďa se pustil do polévky s masovými knedlíčky a do toho prý přijdou tři nudle. Zdenek dělá frankfurtskou polévku s vrtulemi, čerstvým vajíčkem 2x, česnek navrch. A samozřejmě brynza.
Michal se navlíkl do všeho co má a běhá okolo nás a fotí. Zatím nejlépe voní Liborův pokrm.
Ještě jsem se zapomněl zmínit, že tu mají dvě kočky a dva bernardýny. Jeden má zlomenou pravou přední. Jdou za námi všude kam se hneme.

Když jsem za ostatníma přišel do CABANA CURMATURA Libor s Marem dávali už druhej kousek CIUCAS. Prokládali to PALINKOU DE BIHOR.)

Rád bych dodal, že Cabana je plná lidu a na stráni jsou mino našich ještě další 4 stany. Všichni valíme kukadla na ubytované slečny. Při čaji po večeři nás obšťastnila moje favoritka pohledem na svoje snědá ramínka. Tak je to správné, pořádek musí být."
Hovňous

Tak to byla tradiční Michalova vsuvka a teď zpět do CABANY. Přes bungee-jumping, seskok padákem se dostáváme až do amerických národních parků.
Michal dal 3 doláče za hot-dog indiánovi na benzínce a ještě si ho musel udělat. No to je náš Michal. Ani nevím, proč se této debaty tak dlouho držíme. Možná je to tím, že z rádia valí Gypsi Kings.
Teď jsem ve Vegas.
Je 10.15 večer. Béďa, Mara, Michal a Libor odchází spát do stanů. Dáváme se Zdenkem ještě jeden čaj. Hraje příjemná hudba. Je nám fajn.
Je 10.50. Jdeme taky spát. Dnešní den hodnotím jako odpočinkový pro tělo. Psychicky jsem ale dostal pěknej záhul.
Prší.

DEN 10
STŘEDA 31.7.2002

V noci přestalo pršet. Spalo se dobře. !? Ráno se probouzím asi o půl deváté. Venku už halasí Libor. Neprší. Kolem deváté zasedáme k snídani v CABANE. Čaj, chleba a brynza je převážně to co nás zasycuje.
Béďa ovšem brynzou pohrdá. Že by ho v noci prohnala? Mara říká, že Béďa v noci vypouštěl takový zvěrstvo, že se bál, aby se dožil rána.
Každopádně Béďa snídá müsli. Tímto se dokrmuji i Libor s Marem a Michalem. Teď je deset hodin. Balíme. Vrcholky hor, vlastně celý hřeben je obalen hustou mlhou. Místní nás varují před přechodem ve špatném počasí.
Pobalíme stany, sedneme do CABANY a jak se to trochu protrhá, tak vyrazíme. Je 11.00, všichni už mají sbaleno. Zdenek spí ve stanu. Nemůžeme ho dostat ven. Oskar docela pálí. Libor a Michal už to nevydrželi a začali balit náš stan i se Zdenkem uvnitř.
Á tak zpět. Nebalí. To bylo jenom takový silácký gesto. Raději budou čekat, až Zdenek vyleze. A Zdena pořád neleze.
Je asi půl dvanácté, stany pobaleny. Část pohoří je už vidět, druhá část je pořád v mracích. Už chceme vyrazit, ale Zdena nám oznamuje, že v mlze nejde.
Asi čtvrt hodiny přemlouváme Zdenyho, ať neblbne a jde s námi dál. Ten ale trvá na svým, že pokud bude nahoře hnusně, tak se otáčí a jde zpět do základního tábora. Asi mu to nerozmluvíme. Tak se domlouváme, že vylezeme nahoru a uvidíme. A to chtěl Zdenek slyšet.

Ráno našel Libor hřib. Měl z něj velkou radost. Naneštěstí jsem mu ho rozšlápl.
Tak teda vyrážíme. Může být něco málo kolem poledne. Skupinka místních jde kousek s námi. Moc dlouho ale naše tempo nezvládají, tak se s námi loučí. Počasí je optimální k výstupu.
Polovinu jdeme lesem a zhruba druhou polovinu ve skalách. Lezeme dost slušnou rozsedlinou. Někteří využívají i natažených ocelových lan.
Výstup mohl trvat tak dvě hodiny. Zdenek už přestal brblat a myslím, že už se mu to taky začíná líbit. Až vyleze zbytek na vrchol, tak se jich zeptám.
Slunko svítí dost a dost. Občas se ale schová za mrakem. Tu nahoře trochu vyfukuje. Přichází Michal a Mara. Dle jejich blaženého úsměvu na tváři soudím, že si výstup užili stejně jako já s Liborem. Ještě musíme počkat na Béďu a Zdenka.
Teď se nacházíme na prvním vrcholu našeho hřebene VF TURNU. Béďa se Zdenem pořád nejdou. Tak už jsou konečně tu. Chtěli by zase pauzírovat, ale ostatní už dávají batohy.
Cesta po hřebeni je naprosto super. Dávám si to maximálně. Máme opět štěstí, jelikož se udělalo pěkně. Nebíčko se roztrhalo na pěkný mráčky.
Rychlost výpravy je hodně rozvážná, až pomalá bych řek. Pořád se jenom čeká. Vesměs na Béďu a Zdenka.
Zdenek čas od času prohlásí, že už dál nejde. Není mi jasný co tu asi bude dělat. Každopádně každý jeho krok je velice opatrný. Terén se mu zdá nebezpečný.
Je 5 hodin, k poslednímu vrcholu to máme tak 1,5 hodiny. Vrchol je to nejvyšší - PIATRA CRIULUI.
Michal už dnes nafotil asi 100 fotek. Postupně ale musí něco vymazat. Kapacita paměti se plní. Béďa oznamuje skupině, že ho bolí břicho. A to ani nesnídal brynzu. Od rána nevypil ani deci vody.
Zdenek se zasekl na jednom šikmějším sestupu. Libor se šel podívat jak to klukům jde. Pomáhá jim při výstupu. Tlačí je za prdel.Béďa a Zdena už to hrnou po čtyřech.
Jsou tu! Ptám se Béďe, jak je na tom s břichem. Hlásí, že občas má menší křeč v pupku. Nabízíme bonbon, vodu nebo slivku. Béďa odmítá dobře míněné rady. Raději se cpe nějakejma kapkama CHOLAGOL.
Zdenovi ani nedoporučujeme zastavovat a ženeme ho dál. Libor jde za ním. Bereme Béďovi vodu a vyrážíme dál. K nejvyššímu vrcholu je to už kousek. Nahoru, dolu, nahoru, dolu, nahoru. Teda tak nějak to asi bude. Doháníme s Marem Libora, který před sebou žene Zdeny.
Béďa s Michalem jdou vzadu v menším odstupu. Nalevo od nás, dole v údolí, hřmí. Udělala se dole krásná duha. A vedle ní ještě jedna.
Během cesty k vrcholu PIATRA CRAIULUI už se asi nic zvláštního neudálo. U značky je to 2240 m.n.m. Pořizujeme fota. Po 20 minutách sestupujeme dolů do údolí k turistické boudě.
Sestup trval přesně hodinu, možná bez 3 minut. Je to pěknej sešup kamením. Docela to ujíždí. Musíme jít hodně opatrně. Béďa šel tak opatrně, že mu sestup trval hodinu třicet.
Bouda je to plechová, červená s bílou střechou, na střeše červenej kříž. Boudičku už ale obývá 5 skopčáků. Přicházím první a testuji je na vodu. Voda je odtud vzdálená 45 minut dolů, nebo 1,5 hodiny do kopce.
Dali jsme se do vaření s tou trochou co jsme si donesli. Já jsem třeba donesl jen 1,5 litru a to je ještě Béďova.
Je 8.30, voda není. Nikomu se, jak to pozoruji, nechce udělat zbytečně ani krok. Situace je ale krizová. Michal se Zdenem tedy vyráží dolů po značce pro vodu.
Libor se rozhodl, že se rozvaří pro 4 osoby. Přidávám salám Poličan. Víc cibule, víc cibule. Béďa vypadá, že už je v naprosté pohodě. Úsměv na tváři, nějaké to přirovnání. Už je to zase náš Béďa.
Je 9.20 a Michal se Zdenem se vrací i s vodou. Za 10 minut bude betálná chálka. Udělali jsme si pěkně salámek s česnekem na víčku od ešáku. Česnek se perfektně upražil.
Je docela "frišno". Navalili jsme na sebe vše co bylo suchý. Sedíme vedle ešáků a nasáváme linoucí se vůni.
Mara vytáhl PALENICU DE BIHOR. Hruškovica. Hrusice, Hrusice, Mikeš běhá okolo. Je asi 10 hodin a už si nacpáváme scvrklý žaludky. Celej přechod jsme si dávali akorát rozinky, čokoládu, sušený švestky, tatranku, müsli tyčinku a vodu.
Jídlo je vynikající. Dva plný ešusy zařvaly dost rychle. Pak ještě mátový čaj. 4 sáčky na jednu dávku vody.
Balíme jídelní soupravu a jdeme na kutě. Skopčáci obsadili přízemí. Na nás zbyla horní pryčna. Akorát jsme se tam všichni vešli i s batohama.
Ležíme vedle sebe jako velký housenky. Na plechové střeše se drží vespod kapičky vody, které se z nás vysrážely. Občas se nějaká neudrží a pustí se. Většinou dopadá na obličej někoho z nás.
Michal dofotil první paměť do foťáku. FLASH 128MB. Zdena nás v noci bavil svým monologem, který vydával samozřejmě ze spaní. "Ne nechoďte, pojďte, pozor….!"

DEN 11
ČTVRTEK 1.8.2002

Skopčáci začali šramotit v 8 hodin. My lezeme ze svých spacáků až v devět. Hitlerovci se už vydávají na cestu. Jdou to stejný co my včera, ale opačně.
Vypadá to, že si počasí taky předplatili. Od té doby co jsme vylezli z plechové budky slunce svítí. A má sílu, jak na horách slunko mívá.
Rozhodili jsme věci do trávy, ať se pěkně vysuší a sedáme ke snídani. Samozřejmě bude chleba s brynzou a čaj.
Mara se vrací z lesa igelitkou. Přidává se ke mně a Liborovi v brynzové snídani. Michal se opaluje. Namazal se opalovacím krémem a zalehl na spacák. Mluví o Španělsku. 3 kila oliv denně.
Jinak se probírá stáří jednotlivých zemí Evropy. Jestli v Nizozemí budou brojit proti marihuaně, nebo jestli povolí i heroin.
Libor přemlouvá Béďu, ať si dá taky brynzu. Béďa odmítá a ještě kecá nějaký nesmysli, jako že není dobrá. Libor ho označuje jako šu….! Béďa opět opakuje, že není dobrá. Brynza je ale vynikající a my nemůžeme za to, že se z ní Béďa potentil.
Díváme se nahoru, co tam dělají Němčouři. Vrcholky jsou celý v mlze a mracích. Asi toho moc nevidí.
Je 11.00. Pořád ležíme na louce a relaxujeme. Ve stráni, asi 500m nad námi, se pase stádo ovcí. Zapomněl jsem se zmínit o dvou kamzících, kteří poskakovali po vrcholu PIATRA CRAIULUI. Když jsme byli vzdáleni asi 20m tak tam ještě byli. Když došel první nahoru, tak byly terénkozy vzdáleny asi 1,5km.
Mara už zase prdí. Brynza mu dává co proto. Jsme už zase bez vody. Mara si každou chvilku umývá ruce.
Teď se probírají ceny letenek. Jak si stojí jednotlivý banky v ČR. Živnostenská je na tom velice dobře, jelikož má 2 stany pro zaměstnance!!!
200m pod námi sedí nějaká skupinka. Asi dva borečci a jedna slečna. Vypadá to, že se opaluje. Za chvilku půjdeme okolo, tak se uvidí.
Je 12 hodin. Řeklo se, že se vyrazí ve 12, tak vyrážíme. Teda vlastně jen Michal, já a Libor. Ostatní se ještě "móňají" s balením.
Jdeme rovnou cestou dolů k vodě. Po cestě našel Libor dva praváky. Je návrh na vaření a nějakej pořádnej oběd. Zdá se, že většina je pro. Zasedáme na louce. Libor se standardně pouští do vaření. Ještě že ho máme.
Mara tu běhá jen ve slipech jakožto na každé zastávce. Jo, ještě má sluneční brýle. Takový ty jeho zelený Relaxy. Ukazuje nám všem svoje pliskéře na nohách.
V dálce se ozývá hřmění. Zámoš furt straší deštěm. Že už půjde stavět stan atd. Asi ho pošleme na Island.
Mara odstřihává kus kůže z nohy. Chce ho nalepit do deníku. Z některých členů mám pocit, že propadají nemoci zvané lenost.Už tu proběhly návrhy, jako že tu zůstaneme, stejně máme den k dobru, atd.
Objednávám tedy trochu vzpruhy. Je naprosto nádherně a Michal pořád něco řeší. Prý fouká. Odhaduji tak 10cm/s a to jen každou 4 sekundu.
Obídek už začíná vonět. Základ je dobrý hostinec, houbová směs + salám + houby z lesa + těstoviny vrtulového tvaru.
Opět zahřmělo. Záma panikaří. Asi ho opravdu pošleme na Island. No zase musím pochválit šéfa kuchaře. Pochutnali jsme si všichni. Houby daly jídlu tu správnou chuť.
Hromy už se přesunuly, Michal už je klidnější. Asi pobalíme a vydáme se na cestu k soutěsce. Všichni už jsme pobaleni a čekáme na Zdeny. Ten teprve začíná balit. Ale na druhou stranu si pěkně pozašíval kalhoty. Ráno si zajódoval všechny štípance od komárů a blech, takže teď vypadá, že má nějakou zlou nemoc.
Asi před druhou pokračujeme v cestě za dalším dobrodružstvím. Sestupujeme po žlutým křížku. Po cestě narážíme na salaš. Ptáme se na další brynzu. Pastevci kroutí hlavou, brynzu nemá. Dál jdeme po cestě. Měla by se vlnit pořád podél řeky. Po řece je ale pouze suché koryto.
Po pravé, ne po levé straně je otvor ve skáe. Michal vstupuje do kaverny. Bohužel to ale dál nepokračuje. Sestupuje zpět na cestu. Na pravá straně je taky cosi vidět, ale jak říká Michal je tam pěkně zk….. přístup. Asi tam nevyleze.
Jdeme dál. Pořád stejnou cestou. Přicházíme dolů do menšího kempu. Je tu i restauračka se zahrádkou. Okolo jsou rozesety malý dřevěný chatičky na ubytování.
Zasedáme na zahrádku. Michal se dal dobít baterku do foťáku. Já, Libor a Mara hledáme říčku na umytí. Nacházíme pouze malý pramínek. Když se vracíme za ostatními vidíme, že už tlačí kabanos s hranolkama a chlebem a URSUSA Premium 12 volume.
Mara si objednal vepřovej řízek a já s Liborem PASTRAMA DE PORC CU MAMALIGUTA.
Slečna přinesla příbor. Že by byl nějakej čistej, tak to nemůžeme říct. Jídlo nám přinesla prazvláštní. Žlutej kopeček jakési hmoty a opečená slanina se salámem. Marův řízek byl též prazvláštní.

Po jídle jsme poplatili a vyrazili po modrým proužku do vesnice DIMBOVICIOARA. Cesta je pořád stejná jako dosud, ale v korytě už teče řeka. Asi po 1 km je odbočka doprava k jedné jeskyni. Dnes už chceme někde zastanovat a jeskyně dáme zítra. Jde se dál.
Přicházíme na začátek vesnice. U cesty sedí tři ženy pod reklamními deštníky a prodávají různé druhy sýra. Brňáci nakupují domů. Mají však obavy, že se jim zkazí. Já si ale myslím, že ho spíš sní dřív, než se domů dostanou.
Jdeme dál do vesnice pro chleba a najít místo na stanování. V jednom menším obchůdku chleba už nemá, tak kupujeme aspoň oplatky. Něco jako RST. Jmenují se BISCUITI Hip-Hop. Vypadají jako malý cihličky.

Michal se Zdenem jdou ještě dál bez báglů najít chleba. Béďa s Marem odešli testnout jednoho místního staříka, jestli můžeme postavit stany u něj na zahradě. Nerozumí, nebo nechce.?
Vrací se Michal se Zdenem. Obchody kombinované s hospou jsou tam ještě 3, ale chleba nemají.
Tak kde teda přespíme? Toť otázka. Mara a Béďa jsou dost vyřízení. Libor a já se jdeme podívat kousek za dědinu, jestli by tam nebyl nějakej pěknej plácek.
Vracíme se s nepořízenou. Navrhujeme ústup zpět asi 2 km proti proudu a tam zastanovat u řeky. Jelikož nám stejně nic jinýho nezbývá tak je rozhodnuto. Stany rozděláváme na malým plácku mezi říčkou a hliněnou cestou.

Dáváme se do vaření. Hrachová polívka a čaj na rychlíka. Druhý jídlo se připravuje trochu dýl. Základ je ale podobný jako včera. Místo těstovin je rýže. Už teď určitě můžu udělit Béďovi černej puntík. Celej den totiž brble, remcá a rozumbraduje. Vzpomněli jsme si všichni na Staníka.
Na večeři jsme si velice pochutnali. Zdenek prohlásil, že si s námi nedá a šel přemýšlet do stanu. Je 10.00 p.m. a jdeme se vyčůrat, pomodlit (někteří) a spát.
V noci prý běhal okolo stanu pes, asi sousedův. Michalovi okusoval stan a ucho. To ale trochu přehání.
Někdy v noci mě vzbudil Zdenek. Koukám na něj. Sedí ve stanu a volá: "Do prdele, do prdele, do prdele!" Ptám se ho, co se jako stalo tak hroznýho. Dovídám se, že nám přes stan teče řeka a všechna divoká zvířata nám tudíž budou chodit prostředkem stanu. Jelikož to moc nechápu, tak ho odkazuji na ráno. Ráno budu snad víc ochoten se mu věnovat. Usínám a nechávám Zdeny v řece.

DEN 12
PÁTEK 2.8.2002

Budíček je v 8.30. Probíhá ranní toaleta. Čaj. Sedíme nad mapama a probíráme plán na dnešek a zítřek. V neděli by jsme chtěli být v BRANU.
Zdenek je pořád ve stanu. Je rozhodnuto. Dnes dáme ty tři jeskyně a ještě se vrátíme k tomu pramínku, kde jsme včera obědvali.
Béďa si uvařil čaj s mýdlem (šampónem). Měl totiž strach umýt ešus jen tak v řece, a tak si tam přidal trochu chemie. Teď chodí dokola s ešákem a nabízí čaj. Tvrdí nám ale, že je to určitě lepší než samotná voda z řeky, kde je mnoho baktérii a mikroorganismů. Už zase začíná rozumbradovat.
Je 11.00. Všichni už jsou sbaleni. Dosušujeme ještě stany, ale už to vypadá na hromadný odchod. Sluníčko svítí, na obloze je pár malých mráčků. Asi bude opět pěkný den.
Co jsem ani nevěděl, že bouřlivější noc zažíval Zdenek už včera. Když jsme leželi všichni v plechové turistické boudě, Zdenek se v noci probral a vykřikoval do tmy : "Tak to je všechno úplně v prdeli. Dejte mi baterku, honem dejte mi tu baterku!"
Já mám dost tvrdý spaní, tak je možná dobře, že sdílím se Zdenem stan já. Doufám jen, že mě jednou v noci nepropíchne tím svým nožem na medvědy.
Zatím co se suší stany, Béďa s Michalem si hází s talíře. Jdu taky. Michal s Liborem odchází k první jeskyni. Jdu za nimi. Vstupní portál je umístěn asi 50m nad cestou. Bohužel je to jen ten portál. Sice slušnej, ale nic víc. Rostou tam nějaká modrý skalní kytičky (skalničky).
Po krátké prohlídce sestupujeme na cestu. Přichází Zdenek, Mara a Béďa. Nahoru prý nejdou. Tak jdeme k druhé jeskyni. PESTERA DIMBOVICIOAREI. Necháváme batohy vedle stánku na prodej lístků, pohlednic a map. Vstup stojí 15.000 LEI. Průvodce tam dělají malý, asi 10ti letí kluci. Takový skalní skřítci.
Jeskyně má asi 3m vysoký chodby. Je tak 50m hluboká s postranními chodbami. Mají to kompletně osvícený.
Když jsme opustili jeskyni, domluvili jsme si, že nám batohy pohlídá boreček v kase. My si zajdeme ke spodní medvědí jeskyni a až se budeme vracet, tak si je vyzvedneme.
Kupujeme 3 chleby, teda ty jejich buchty. Jdeme do hospůdky na točený orosený. Béďa a Zdena nedávají. Začali jsme zde konzumovat náš chleba se salámem, zmrzlinu, konzervy…. To bych chtěl vidět, ve které brněnské hospodě by nám to tolerovali.
Je 13.30. Medvědí jeskyně se jmenuje PESTERA URSILOR. Je to odtud asi 6 km. Platíme. Paní vrchní chce za točenej URSUS 10.000. Tak to je lidová cena. Jsme z toho tak vedle, že si jdeme ještě něco koupit.
Vyrazili jsme 13.30. Okamžitě začalo lehce pršet. Jdeme asi 30 minut a jsme nuceni se schovat pod stromy. Déšť zhoustl a trvá asi 20 minut. Pokračuje po cestě soutěskou. Jediná změna je, že kamenitá silnice se změnila v panelovku. Procházíme malým městečkem, spíše vesnicí DIMBOVNICA. Místní tatík nás směřuje doprava do další soutěsky. Jeskyně by měla být vzdálena asi 2 km. A taky jo!
Vstupní portál vysoký asi 10m je umístěn 70m nad cestou. Někde ve vstupu smrdí nějaký lidský výtvor. Jelikož jsou k dispozici jen dvě baterky a ta moje už dodělává, rozdělujeme se na dvě skupiny. Nejprve jde Michal, Libor a Zdenek. Může být tak 15.45. Doufáme, že tam nebudou dlouho, aby vydrželo světlo a byl čas na návrat batožinám.
Zase se slušně rozpršelo. Teď jsme ale perfektně krytí. První skupina vychází nadšená. Jdeme my. Baterky pořád fungují. Jeskyně je složená asi ze čtyř rovnoběžných chodeb, které se občas spojují, propojují a rozpojují. Mají i mnoho chodeb do stran. Ty jsou už nižší, asi 1m na výšku. Prohlídku dáváme zhruba 1 hodiny.
Je 17.15. Nasazujeme ostřejší tempo zpět k jeskyni DIMBOVICIOARA. Nejostřejší tempo vydrželo jen mně a Béďovi. Vyzvedáváme batohy bez újmy. Celou cestu sem, nepršelo. Nade mnou je modro, ale všude okolo to vypadá zajímavě. Teď by jsme se chtěli přesunout trochu do kopců. K prameni LA TABLE. Uvidíme, co na to řekne zbytek výpravy. Béďa nebyl touto myšlenkou zrovna nadšen.
A je to tu. Skupina se za mými zády usnesla na změně plánu. Bylo mi oznámeno, že dnes už nikam nejdou. Akorát do hospody na URSUSA. Pak zastanovat někde kousek za vesnicu.
Zítra pak chtějí jít do DIMBOVICE na koupák. No co nadělám. Jde se do hospody. Šest kousků je natočeno co by dup. Sedíme venku pod deštníkem URSUS Premium. Začali jsme večeřat. Chleba, který jsme koupili po cestě sem, borci hodili bokem, jako že jim nechutná, je plesnivej, zelenej…..Nic mu není.
Tlačíme do hlavy sýry, salámy a … a to je všechno. Přijela Dacia s místními bossy. Vybírají výpalné. J Přijíždí další Dacia s ještě většími bosy. Vbíhají do hospody. Kupují kastl šampaňskýho, plechovky piva.
Jeden oxiduje kolem nás a baví nás. Chce něco kolem našich batohů. Netušíme ale co. Ten větší boss dělá vší té legraci přítrž. Nahnal všechny ožralce do aut a odjíždí tryskem do kempu. Jediná značka aut, co se tu objevuje je Dacia. Marovi je zima.
Vrchní přináší dalších 5 piv. Béďa už se opožďuje. Auta tu jezdí chvilku vpravo, chvilku vlevo. Z hospody vychází děda a něco se nám snaží navrhnout. Zase se nechytáme. Sedá k druhýmu dědovi na schody. Zdena jim objednává každýmu pálenku. Děda jde ještě pro starej chleba pro dobytek. Jakmile ale vidí, že na něj máváme, je tu jak na koni.
Z vodečky mají staříci očividnou radost. Stará si přichází pro chleba a trochu držkuje.

Přiveďte vodu do varu - de Apa in clocot.

Michal lamentuje a láteří, protože mu někdo odcizil jeho hůl, kterou si nosil od začátku putování. Na chvilku si ji odložil před hospodou a je fuč.
Děda už dopil a šel si pro repeté. Má asi něco jinýho. Michal to ochutnal. Nějaká slivka. Jemná.
Už zase šprýmuje s dcerou hostinské. Asi 16 let. Zdenek balí jednu tříletou holčičku. Ta nás obchází obloukem. Ani se na nás nedívá. Naráží do zaparkované Dacie. Pomalu dopíjíme třetí pivko. Jedna slečna se jmenuje Denisa. Vrchní přináší účet. Zjišťujeme, že panák pro staříky stál 2 Kč. Ani ne.

DOBRIN DIANA - Šéfka z Magazin Alimentar
DENISA - Kámoška

První účet.

Je tma. Deset hodin. Přesouváme se dovnitř. Objednáváme dalších šest piv. Probíráme jednotlivý filmy. Zámoš viděl asi všechny filmy světa a říká, že si s náma nemá o čem povídat.
Béďa tvrdí, že americkej voják je nejlepší. Kambodža.
Je 11 hodin. Navrhuji s Liborem ještě jedno kolo. Náš návrh podpořil pouze Zdenek. Ostatní držkují a chtějí jít stavět stany a spát. Libor vytahuje minci. Orel - stany, 1.000 LEI - pijem dál.
Padá orel. Snažíme se o anulaci, ale nedaří se.

Ptáme se kolik stojí krygl. Na kolik si to cení. URSUS - sponzor. Není cena. Mara jim dává 40.000 LEI dýško a bere si jeden půlčák.
Bereme vodu u nedaleké pumpy. Odcházíme nocí po proudu řeky. Po cestě dáváme lidové české písně jako :

Po nalezení příhodného místa stavíme stany. Až na Béďe a Mary. Ti nemají světlo. Jsme ale velcí frajeři a svítíme jim. Je čtvrt na jednu a uleháme do stanů. Voda klokoce a příjemně šumí. Jdeme spát.

DEN 13
SOBOTA 3.8.2002

Vstávám asi v 9 hodin. Libor už tradičně stojí venku a vaří čaj. Vybíhá ze stanu Béďa a okamžitě mizí v kopci v lese. Něco ho slušně prohnalo. Tato ranní Béďova rozcvička inspirovala i Mary, Libora a mě.
Je 10.20 a ze stanu leze Michal a Zdenek. Posnídali jsme brynzu, buchtu (chléb) a Marovy müsli. Michal nesnídá, hraje si s foOťákem. Tentokrát je posluchačem kvalit fotoaparátu Béďa.
Michal snídá chleba se sýrem (ne brynzou), Zdenek dává chleba s brynzou a lahváč URSUS.
Na toaletu odchází i Zdenek a Michal. Kolem půl dvanácté začíná padat z nebe malinkatý deštíček. Díky němu je do 10 minut pobaleno. Podotýkám, že i stany.
Po silnici se hrnou Dacie do horního kempu. Začal víkend. Prohání se tu i jedna Octavia. Jezdí nahoru a dolu a spolujezdec natáčí cestu na videokameru.
Začíná mírně poprchávat. Vyrážíme do DAMBOVITY. Je 12.20. Ptáme se v marketu, kdy jede autobus do Branu. První jede ve 13.00. Michal, Béďa a Zdenek odchází do hospody na Cocacolu za 10.000 LEI.
Libor, Mary a já se jdeme vykoupat do řeky, která tudy protéká. Voda je přijatelná. Nárty nám to nekroutí.
V hospodě kupujeme 2l Cocacoly. Autobus přijjíždí asi o 5 minut dřív. Naštěstí zastavuje hned vedle hospody. Batohy dáváme do zavazadlovýho prostoru. Sice se otvírá, ale řidič mává rukou, jako že je všechno v pořádku. Asi ví co dělá.
Šroubujeme to v serpentinách do slušnýho kopce, který se vypíná nad DAMBOVITOU. Autobus je to nezvykle zachovalej. Dovoz z Německa.
Přejíždíme první kopec, zastávka, druhý kopec, zastávka. Všude se pasou kravky. Občas je nějaká v silnici. To ale řidiče nijak nerozhodí a bravurně ji objíždí.
Na třetím kopci je třetí zastávka. Všichni vystupují i s řidičem. Nechápeme co se děje. Řidič naznačuje, že dělá 10ti minutovou pauzu. Cestující se občerstvují v malým bufiku.
V autobuse jsme obsadili zadní místa. Na madlech sušíme ručníky a posloucháme nějaký komerční rádio. Možná je to kazeta. Takový dance na místní motivy.
Zdenek si dal párek s hořčicí a chlebem. Oznamuje mi, že víc mastný už to snad být ani nemohlo.

Praktická otázka - 2 cm dlouhá housenka, 1,5 cm ocásek, bílá leze z rozbité žumpy na WC.

Řidič nahodil motor, jede se dál. Do BRANU přijíždíme ve 2 hodiny. Muselo tu asi trochu sprchnout, silnice jsou samá kaluž. Batohy v autobusu zůstaly, po cestě je opravdu nikde nevyklopil. Akorát zasvinil.
Okolo je vidět vstup do BAZAR DRACULA, DRACULA MAGAZIN, NIGHT CLUB DRACULA….
Procházíme bazarem. Drákulovy motivy tu hledáme velice stěží. Jen na tričkách a na hrnečkách. Jinak je tu samej drek alá stánek. Na dost stáncích prodávají čepice ruských bohatýrů.
Kluci dávají kukuřice. Tento luxus si odpírám. Přijít i o ten druhej zub, tak to by ze mě zubařka neměla radost.
Tu jejich Drákulovskou tržnici jsme prošli rychle. Nic nás tam nezaujalo. Vlastně Libora zaujalo víno drákulovo, Cabernet Souvignon 1997 za 70.000. (vinař) Jdeme se mrknout po okolí. BRAN je však malej a po 5ti minutách kamkoliv už končí.
Uvažujeme, že sedneme na jedničku a promyslíme co a jak. Béďa opět rozumuje, že lepší je to a ono. A jelikož, jak praví staré přísloví, moudřejší nakonec ustoupí, jdeme postavit stany. Je tu takový travnatý plácek za řekou, hned u lesa.
Stany jsou postaveny. Já se Zdenkem dáváme jídlo. Dobrý hostinec - zvěřina. Michal s Liborem odchází na hrad už dnes. Béďa si vmasírovává nějaký svinstvo do kolen a Mara relaxuje na karimatce.
Zapomněl jsem zapsat, že po cestě autobusem do BRANU jsme viděli zajímavý sochy a sousoší. Asi z betonu nebo něčeho podobnýho.

Cesta z Dymovnice do Branu stála každýho 20 K bez lístku, z toho plyne, že částka 120 K šla řidičovi do kapsičky. Tiše mu závidíme a přemýšlíme o tržní ekonomice, která v Rumunu funguje bezvadně. V Branu je plno krvelačných osob, kteří nám pěkně pijí krev. Nabízí ubytování, žrádlo a jiné srance. Převážně se jedná o mladistvou inteligenci.
Kemp v Branu má dvě branky na fotbal a několik ohnišť. Dále se zde nachází zbytky zdí jakéhosi opevnění. Po vyšlápnutí asi 20ti schodů se dostaneme k mříži, za kterou je nějaký kříž. Chodí tam celkem dost lidí, asi na tom něco bude. Až se mi bude chtít chcát, projdu se i k němu.
V kempu se pohybuje i zvířena složená z voražených psů a tří cinkajících oveček. Zámož po jednom psovi musel hodit i flašku a to je co říct, když se s každým čoklem mazlí.
Jeden usnul u Radimova stanu. Dále jsou tu i slušný kozy. Jedná se o párek, řek bych tak 2-3 velikost. Z pozorovacího stanoviště, které bylo za pana Čau-čau asi podium pro lidové hlasování. Je na ně pěkný pohled. Občas se daj kozy i do pohybu, a pak se z pozorovacího stanoviště stává horká půda. Krom koz je odtud asi nejlepší výhled na hrad. Vede odtud i turistická značka někam nahoru.
Mara

Mapka:

V šest hodin přichází Záma a Libor. Na hradě se jim líbilo. My ostatní jdeme do centra koupit nějakýho buřtíka na táborák. Michal s Liborem už si pořídili. Kupujeme Carnati Cabanos 0,37 kg za 45.000 LEI a vody Leader 5l za 25.000 LEI. Voda teda nic moc.
Je 19.15. Michal odchází na pivko a na internet. Když jsme šli do toho centra, tak jsme šli samozřejmě zkratkou. Řeka nás ale vyvedla až za Bran. Přes zahrady jsme se pak pracně dostávali do ulic. Přišli jsme až ke komusi na dvorek. Psík nás přesvědčil, abychom zvolili jinou cestu. Přes další 3 zahrady jsme došli k zídce, za kterou už byla jedna ulice.
Jdeme pro dřevo na táborák. Les je totálně vyčištěnej. Musíme až na vrchol kopce pro pár větviček.
V 8 hodin zapalujem oheň. Michal se vrátil z Netu. Za půl hodiny necelých 7 Kč v přepočtu. Nemohl sehnat pivo ve skle. Až v pátým kšeftě. Jinak všude jen plech.
Pojídáme ty naše kabanosy, zakusujeme chlebem. Docela ujdou ale buřtík z Makra je buřtík z Makra.
Osvítili hrad. Bohužel jenom z jedné strany a zrovna ne z té naší. Rozdělujeme se na dvě skupinky a postupně se na tu krásu jdeme podívat. Není to jako na Hluboké, ale má to něco do sebe. Park je otevřen i teď večer. Noční procházka je možná. Jinak je v Branu dost mrtvo. Až na jeden podnik u silnice. Tam to tepe. Druhou skupinku tvoří Béďa a Zdenek Též se jim noční vycházka líbila.
Právě jsme se usnesli, že s tím Béďovým květákem na hlavě už by to takhle dál nešlo. Už to není ani vtipný. Je rozhodnuto - Béďa půjde k holiči.
Postupně se odebíráme do stanu. U protějšího stanu právě probíhá rvačka tří, možná čtyř psů. Asi to myslí vážně. Už nám je jasný proč tu každej čokl kulhá na jednu nohu.
Posledních pár dní, co se pohybujeme mimo horstvo, už není až tak zajímavých, co se týče okolí a sním spojených vizuálních zážitků. Z toho plynu, že nálada není v úplné pohodě. Všichni už by nejraději seděli v autobuse směr Brno. Podrážděnost ukazuje na fakt, že 16ti denní turnus je přespříliš a příště bude nutné podniknout kratší výpravu.
Zítřek ještě strávíme tu, pak se přesuneme na jeden den do Brašova a jeden den do Oradee. A to určitě uteče jako voda. No, tak to byla taková menší úvaha před spaním. Čokli už se zase rvou. Zdenek ještě sedí u ohně a opéká poslední kousek kabanosu.

DEN 14
NEDĚLE 4.8.2002

Vstáváme v 8.30. Snídáme česnečku a samozřejmě brynza´s breakfast. První skupina se chystá k prohlídce hradu.
Je 9.50 a skupina vyráží. V táboře zůstává Michal a Libor.

BRYNZA TEAM IS SPONZORED BY COCA-COLA COMPANY.
Dnes z brynza teamu odpadá Mara. Ve vrcholové brynza skupině zůstává Radim a Libor. Záma a Zdena trochu pokulhávají.
Rumunsko je země neomezených možností!! Rumunsko je krásná socialistická země. V 11 na stanoviště přijíždí jeden červený blesk a jeden bílý. Dacia rally begins. Závodníci jsou to ale ti Rumuni. Kufry mají zatím zavřený - uvidíme.
První kufr se otvírá do 3 minut. Vypadá to na čistokrevný rumunský bratry. Z kufru vytahujou sekyrku a hajzlpapír - vskutku zajímavá kombinace.
Zoncna dneska rumpluje jako prase. Vypadá to na pohoda - jahoda válecí den. Přijela skvadra mladejch a starejch Rumunů a dávají si na plácku u našich stanů fotbalovej mač. Hrajou docela dobře až na to, že nám občas nakrojí stany. Jednou trochu rozložili dobře mířenou Béďův a Marův stan.

Poznatek č. 1 - v rumunským fotbalovým slangu se ulička řekne DRUM.
Libor

V jednu hodinu přicházíme zpět. Rumunský fotbalový team to balí. Skanzen valašských staveb byl docela good. Oproti Rožnovu jsou to sráči. Samotný hrad je menší. Jak říká Mara: kapesní hrádek.
Je fajn, že si to může člověk procházet sám a jak dlouho chce. Některý místnosti jsou slušně vybaveny. Některý jsou naopak prázdný. Obrazů na zdech je minimum. Na zemi leží sem tam nějaká kůže z medvěda.
Scházíme dolů do parku. Jdeme pro chleba. Není. Kupujeme meloun 4 kg za 20.000 LEI, zmrzlinu na cestu a frčíme za Michalem a Liborem.
Meloun se chladí v řece pokud nám ho místní děcka už nezabavila. Libor se pouští do vaření. Budou nudle na sladko. Není to nic moc, ale je to sladký a to my máme rádi.
Libor s Michalem se jdou projít a zbytek uléhá na beton na karimatky. Slunce sem už nesvítí, tak dáváme s Marem 20. Zdena napsal další pohledy a odebral se do stanu. A co dělá Béďa? To nikdo neví.

Nikoli do stanu, ale na slunko a spálit si záda.
Zdenek

Čas se dost vleče. Michal s Liborem se pořád nevrací, i když tvrdili, že se jdou projít jen na chvilku. Mara s Béďou odchází prozkoumat zříceninu asi 5 min vzdálenou. Vrací se Michal. V ruce drží sedmičku vína VAMPAJR a ptá se nás, jestli mu někdo půjčí love na cestu do Brašova. Je nám to divný, že už nemá peňauze.
Asi takhle. Šel si dobít baterii do foťáku. Při té příležitosti si dal jedno pivko. Po 3 hodině šel zaplatit. Jak největší šéf podává hospodskýmu 200.000 LEI. S gestem: to je o.k. odchází. Spletl si 10.000 za 100.000. Nechává dýžko 184.000.

Po prohlídce hradu zjišťujeme nějaké důležité fakty:

Přijíždí dva Angláni s Mercedesem.
Teď jdeme na výlet já, Zdenek, Mara a Béďa. Nejprve chceme navštívit to muzeum města Bran. Je zavřeno. Vydáváme se na druhou stranu Branu. Po pravé straně je kamenná kaplička v dost špatným stavu. Asi o 200 m dál je menší kostelík se slušným hřbitovem.
Hroby jsou z 90% kamenné. Zajímavý je, že když si stoupnete k hrobu za strany, jak jsme zvyklí u nás, je to vytesáno zezadu. Každý kamenný víko hrobu je rozděleno na tři části a na každé části jsou dvě oka. Asi se často otvírají.
Dál už je jenom NIGHT CLUB DRACULA se třemi satelity. Budova už trochu chátrá. Jdeme se ještě mrknout do centra, jestli se tam něco nezměnilo. Nezměnilo.
Ten pes co ležel sražen u silnice dopoledne, tak ten tam pořád leží. Dopoledne nás Mara přesvědčoval, že není mrtvej, že rumunští psi lehávají u silnice. Tak teď už si to, doufám, nemyslí.
Vracíme se do kempu. Dáváme žampiónovou polívku s nějakejma tvrdejma preclíkama, co Zdena zakoupil. Mara s Béďem mají gulášovku. Libor s Michalem těstoviny. Zásoby se holt tenčí.
V 8.30 zapalujeme už poslední táborák. Vysomrovali jsme od Béďe slušnej kus salámu a opekli ho se zbytkem brynzy. Zajímavá kombinace.
Ještě trochu brynzy zbylo, tak ji rozpouštíme nad ohněm. Máme ještě 2 Zdenovy preclíky, tak děláme fondy. Kdo ví, jak se to píše. Sedíme u ohně asi do půl dvanácté. Hasíme oheň jako požárníci a jdeme spát.

DEN 15
PONDĚLÍ 5.8.2002

Probouzím se v sedm hodin. Jelikož jsme domluveni s Liborem, že skočíme do Branu pro chleba na osmou hodinu, tak čekám. Libor ve vedlejším stanu dělá naprosto to stejný. V osm odcházíme do obchodu. Budíme ostatní, abychom tak nějak v klídečku stihli autobus 9.40 do Brašova.
Zaúkolovávám Zdenka uvařením čaje, abych ho nějak dostal ze stanu. Vracíme se po půl deváté. Všichni chrápou dál. Vaříme s Liborem čaje a snídáme chleba s paštikou (Májka, Játrovka).
Postupně začali ze stanů vylízat Mara, Béďa, … … , Michal, … … … … … … … … … … … … … , Zdenek.
Začínají se navzájem přesvědčovat, že bude určitě pro všechny a všechno lepší, když pojedeme až v 11.00. Tak domluveno, odjezd v 11.00. Zdenkovi říkám, že pojedeme v 9.40. Tato malá lest je ku prospěchu úspěšného stihnutí autobusu v 11.
Zdenek si na začátku pobytu odmítl přetočit hodinky o hodinu dopředu. Dělá mu to značné potíže - má dojem, že má na všechno hromadu času.
U vedlejšího stanu se pohybuje hrozně pěknej klučina s drdolem ve vlasech. Béďa by prej do něj šel. Je pravda, že zezadu vypadá jako slečna bez podprdy.
Béďa nabízí kakao!?

Sušíme a postupně balíme stany. Ve stanu už přebývat nebudeme, tak to chtějí mít majitelé v cajku. Je 10.15. Tak to vypadá, že bus v 11 asi stíháme. Vlastně nevím, Béďa nemá ještě obutý ty svoje křustky za 800,-.
V 10.45 odcházíme na autobusovou zastávku. Bus by měl jet v 11.10. Od rána svítí Oskar. Počasí tak na koupačku.

Na autobusovou zastávku docházíme v 10.50 v 5ti minutovém rozestupu. Mara měl pravdu. Psi lehávají u rumunských cest. Alespoň co se týče toho jednoho.
Usídlili jsme se na autobusové zastávce a pozorujeme cvrkot ve střediskové obci.Největší úspěch měli kozy jedné Rumunky, o nichž proběhla bouřlivá debata jestli stojí za to, či ne…. Já jsem si všimnul i úst, ale to asi jako jediný.
Přijíždí autobus do ZARNESTI. Nenastupujeme. Přichází skupina Rumunů a stoupá si suverénně před nás. Zároveň přijíždí i náš autobus. Vážnost naší výpravy zachraňuje jen Zámoš, který se dostane do autobusu jako první. Jízda z Branu do Brašova stojí 18.000 LEI. S lístkem. Tak nás asi první busák natáhl.
Uložili jsme si batohy na zadní sedadla a posedali po dvou. Autobus se rozjíždí a objevuje se i hudba. Je teda slabší než ta v tom autobuse předtím, ale Béďa si ji užívá na max. Mě s Marou zaujali kalhotky místní slečny turistky a pozorujeme i natřásání vyšších partií. Cesta ubíhá celkem rychle.
V Brašově vystupujeme na autobusovém nádraží. Zjišťujeme, že centrum je asi 30 minut. 1 výpravy vyzkoušela místní WC. První pocity :

Je to krize, nikomu to nemůžu doporučit jako WC. S hajzlem to má snad společnýho jen smrad a ten je cítit až ne 50m.
Mara

Po zhodnocení stavu se nikomu dalšímu nechce na WC a vyrážíme do centra. Míříme k Černému kostelu. Po cestě potkáváme Čechy z autobusu. Přecházíme přes 3 proudovou jednosměrku a po třídě (uličce) Vláda Tepese se blížíme do centra. Kolem divadla se dostáváme na náměstí. Usidlujeme se na lavičce s parku a dělíme se na dvě skupiny.
Libor, Radim a Zámoš odcházení bez batohů směrem ke kostelu přesně v 12.35. Mají přijít ve 14.00. Uvidíme.
Naše skupina zůstává v parku. Postupně se vyzouváme. Podle odpuzených Rumunek poznáváme, že jsme se za dva týdny celkem aklimatizovali. Dokonce po nás ani nešli somrovat oheň, na což jsem je elegantně upozornil. Z přítomných na nás zabrala pouze paní se strážnou věží a malá cikánka, která považovala za zbytečné chtít po nás peníze a somrovala pouze oheň do svých úst bez předních zubů.
Můj typ - 6 let. Ani jedna neuspěla. Jo, život je kurva.
Zdenek

Jízdenka z Branu do Brašova.

Z místního parku vyrážíme přes turistickou třídu k Černýmu kostelu.Míjíme Mekáč. Michal se jde ujistit, že ceny jsou stejný jako u nás. Přicházíme na další náměstíčko. Černej kostel je hozenej asi 100m bokem.
Před kostelem potkáváme ty ženy, o kterých už psal Zdena. Kostel je to velikej, ale uvnitř to zase až taková sláva není. Varhany tam jsou pěkný.
Zpět to bereme zase jinou ulicí, ale nakonec jsme opět před MC Donaldem. V jednom obchůdku s potravinama si dáváme různý buchty s marmeládou, jabkama, kakaem a brynzou.
U Meka se stavujeme pouze na toaletu. Už to bylo potřeba jako sůl. Přicházíme 10 minut před druhou. Jen co odešla druhá skupina začalo pršet. Byli jsme donuceni přesunout se pod kaštany. Čekáme, až se vrátí, abychom mohli jít sednout někam na pivko. Zřejmě někam k vlakovýmu nádraží.

Vstupenka do Černýho kostela :

Rozpršelo se tak, že už to nepochytal ani starý košatý kaštan. Házíme v rychlosti na sebe bundy a valíme se schovat do průchodu rozestavěnýho domu. Nějaká moderna. Mramor, ocel, sklo.
Před třetí vidíme zmoklýho Bédě, jak zmateně pobíhá po ulici a tápe. Přichází k nám a oznamuje, že byli schovaní v nějakým průchodu. Do kostela nešli. Béďa, opět židovský syndrom, nedá přece 10 Kč za vlez. Mara a Zdena nemají ISIC › žádná studentská sleva › taky nejdou.
Béďa odchází pro Maru a Zdendy na poštu. Čekáme až déšť poleví, abychom se mohli přesunout na nádr. Odcházíme na autobus. - Přestalo pršet. Na nádr jede bus č. 4. Kupujeme na cestu čokoládu (tu, co na ní valí reklamy na billboardech), nektarinky, brambůrky a jiný důležitý sortimenty.
Kupujeme jízdenku na hromadnou městskou dopravu. Jeden lístek = 2 jízdy. Možnost tedy i dvou lidí na jednu jízdenku. Lístek stojí 10.000 LEI.
Naběhli jsme do první čtverky co přijela a jeli na hlavas. Jsou 4 hodiny. Do ORADEE odjíždí tyto vlaky.

RAPID 18.25 , za 340.000 LEI
RAPID 21.30 , za 340.000 LEI
ACCELERATE 23.30 příjezd asi v 7.00 , za 250.000 LEI

Toto ceny za II. Třídu. Za I. Třídu je to RAPID 508.000 a ACCELERATE 386.000.
Béďa nám okamžitě vysvětlil, že nejlepší je ACCELERATE za 250.000.
Teď už jen vyměnit peníze, koupit lístky a jít někam do hospody. Kurz na nádraží je : 30.870 LEI za 1 EURO.
Zastavuje nás potulný vekslák a nabízí 31.000. Chceme 32.000. Přistupuje na 31.500. Navrhujeme 31.750. Odmítá. Ještě ho chvilku necháváme vydusit.
Taxikář nabízí Michalovi, že ho hodí do města a zpět (k výhodnýmu kurzu) za 30.000 LEI. Nakonec vyměňujeme na nádru za 30.870 LEI. Čili za 70 EURO dostáváme 2.160.900 LEI. Teda vlastně o 900 LEI méně, proti čemuž se Michal ohradil. Paní mu dala ještě 1000 LEI. Michal je teda hvězda večera, protože dostal o 100 LEI víc. (100 LEI je asi 9 halířů).
Zdenek odchází na poštu. Potřebuje ještě dva pohledy. Vrací se se třemi pohledy. Kvůli těm jeho pohledům už mi dodělává PARKER. Asi budu muset dopsat deník cizím pérem. No vlastní je vlastní. Kór když su na něj zvyklej.

Jízdenka místní městské hromadné dopravy.

Nákupčíci jízdenek se vrací s nepořízenou. Jízdenku je možné zakoupit max. hodinu před odjezdem. Vyrážíme do nejbližší hospůdku - restaurant. Něco i s jídlem. Hned jak jsme se zvedli oslovuje nás Rumun otázkou : "Dú jů spík ingliš?" Ani nezjišťujeme co chce a atakujeme ho otázkou, kde je nějaká levná restaurace. Odkazuje nás do FAST FOOD RESTAURANT AUTOSERVRE hned na nádraží nad hlavním vestibulem.
Objednáváme PULPA de PUI s opíkanýma bramborama a pivko KELLER. Mara přiobjednává salát za 1.000 lei. Nebyla to ale žádná sranda. Prodavačka neumí anglicky a asi ani rumunsky. Je fakt dast natvrdlá.

Z šesti piv dostáváme opět jedno teplý. Připadlo na Béďu
Zajímavosti nádražní hospody :

No tak jsme to pozřeli. Snad nám z toho nic nebude. Už jsme tu úplně sami. Béďa byl spokojen s bramborami, Zdenkovi to chutnalo celý. My ostatní se docela ksichtíme.
Slečna sbírá talíře způsobem, že shrnuje zbytky na jeden talíř hned na našem stole.

Závěr : Teplý pivo, připálený koře, brambory bez chuti a přesolený salát pro 6 lidí za 594.000 LEI.

Béďa zjistil cenu a už mu zhořkly v hubě i ty brambory. Platíme, používáme jejich toaletu a odcházíme na zahrádku kousek od nádraží, kde jsem byl s Liborem a Béďem před absolvováním PIATRA CRAIULUI.
Okamžitě dáváme pinglovi na srozuměnou, že 6 pivek je nutnejch okamžitě. Jsou tu. Michal a Béďa tvrdí, že CIUCAS BRASOV je nasládlej a nechutná jim. Rozumbrada začal, že je to málo uvařený, nenakvašený atd.
Každopádně je 7 hodin a do 10 hodin nemáme co dělat.

Libor, Mara a já dáváme další škopek. Boreček nabízí Something to Eat. Dělají tu různý druhy masa na rožni. Ptáme se , zda-li je možné dostat samotný hranolky. Není! Mara, Béďa a Michal objednávají maso za 30.000 LEI s Double Chips. I pro ostatní.

Rumunky orientované prozápadně, lze v těchto částech Rumunska rozpoznat IGELITKOU! Stojí 2.000 LEI. Chtěl jsem si ji koupit taky, abych podpořil AMERICAN GOVERMENT!
Mara

Šéfkuchař donesl ony tři porce. Michal a Béďa mají asi 1m zatočenýho párko-prejto-jitrnico-cosi-čehosi. K pivku je to vynikající. Mara má dva kousky vepřovýho masa. Taky good. S hořčicí výborný.
Jsou tu i ty dvě, co jsme je pozorovali posledně u silnice v akci. Dnes asi už padla, nebo teprve začnou.
Tak teprve šichta začala. Nevěsta, jak jsme ji nazvali posledně si díky své kabelce vysloužila nové pojmenování - školačka.
Školačka nestála u silnice dlouho. Po 10 minutách u ní zastavuje první auto. Celá akce proběhla zhruba za 15 minut. Odchytává další auto, nějakej náklaďák a další je osobák. Pak se přemisťuje na jinej flek. Už ji nemáme na očích.
9.40 chceme platit a jít na nádraží pro lístky. Pingl přinesl účet na zhruba 480.000 LEI. Na masu nás asi natáhl, ale na pivkách se ošidil sám.
Po zakoupení lístků za 248.000 druhou třídou do Oradee zůstává každýmu od 20 do 50 tisíc LEI. Libor, Michal a Béďa jdou koupit pivka (lahvosy) na dlouhou cestu. Myslím, že budou potřeba.
V hlavní budově je docela rušno. Ledvinkový směnárníci se tu bravurně motají mezi lidmi a nabízí výhodný kurz. Batohy jsme naházeli do rohu, aby se snadněji daly uhlídat. Ve srovnání s Oradejským nádražím je toto celkem moderní a čisté.
Je 22.30. Borci se vrací z nákupu. Je zakoupeno 10 pivek značky KELLER za 9.000 LEI. Béďa už nepije, už je prý smrt. Michal zakoupil ještě jeden chleba s játrovou paštikou - chuť která nezklame.
Je docela zajímavý pozorovat lidi, jak se zájmem studují informační tabule. Sedím totiž pod němi a všichni se zastavují asi 1m ode mne. Skoro všichni tupě zírají s otevřenou hubou.
Zdenek otvírá další čokoládu. Za celou dobu koupil neuvěřitelný množství čokolád. Říká, že kvůli energii do hor. Teď už v horách ale nejsme, tak aby mu tento zvyk nezůstal.
Tak tu máme první zákrok policie. Opilej cigán teda vlastně Rumun se vpotácel do haly. Okamžitě u něj stál nádražní policajt. Vpálil mu facku, pak nějakej ten loket a vykopl ho ven. Žádný mazlení.
Všichni někam zmizeli, asi na Internet, hlídám batožinu. Doufám, že s tím ulomeným zubem vypadám aspoň trochu drsněji a nikdo nebude mít žádné loupežné spády.
V hospodě jsem klukům navrhoval, že by jsme mohli nějakýmu napomádovanýmu pasírkovi dát do držky. Dokonce šli zrovna 4 okolo. A ti teda byli zralí na ranu. Nikdo můj návrh nepodpořil.
Dovídám se od Libora, že náš vlak v Oradei nekončí, jak jsme předpokládali. Tak už nastavujeme budíky, hodinky a mobil na 6.50 a.m.
Ve vlaku s námi jedou Čecháčci, co s náma přijeli a taky odjedou s CK Jendou. V 11.15 se přesunujeme na perón č.4. Míjíme postavičku jako z kreslené pohádky od Disneyho. Kompletek celej z rifloviny. Jede stejným vlakem.
Díváme se na nástěnku na seskupení soupravy. Druhá třída obsahuje 3 vagóny vepředu a 4 vagóny uprostřed. Jdeme hned za lokomotivu. Přibíhá Béďa s novou informací. Na lístku je přesně napsáno číslo vagónu a sedadla.
Naštěstí jsme všichni v jednom kupé. Už tu ale sedí 50tiletá žena a 20tiletej pasírek. Babka mám ihned oznamuje, že jen co přijde manžel, tak zmizí.
Mladé má bohužel místenku k nám. Zůstává. Batohy jsme narvali nad hlavy. Michal má strach, že se mu z batohu uvolní sekyrka a padne mu na hlavu. Asi 3x ji předělal. Pořád má strach.
Cesta na toaletu je slušným dobrodružstvím. Oboje dveře ve vagónu jsou otevřeny dokořán. Nejdou zavřít. Vlak docela hází. Ale Michal a Libor to zvládli.
Popíjíme první pivko. Béďa připíjí vodou. Je tu snaha vystrnadit nežádoucího Rumuna z kupé. Drží se ale statečně. Nacpává se oplatkama 2x a vypadá, že ho nic nerozhodí.
Vyzkoušeli jsme snad všechno. Zazpívali jsme mu partyzána, otravovali vzduch horními i spodními otvory. Rumun nic. Začali jsme zběsile větrat. Na průvan boreček zabral. Začal nám tvrdit, že ho z toho bolí zuby. Větráme dál a víc.
Kořeň se ani nehne. Bude prý vystupovat až v CLUJI. Rezignujeme. Začínáme pospávat. Spíme.
Někdy v noci dochází ke koliznímu střetu mezi mnou a Michalem. Další podrobnosti viz Liborova vsuvka.

Důtku třídního učitele dostávají kohouti Radim a Michal za nesportovní chování, noční rvačku a nahlodání skupinové morálky.
Došlo lehce po půlnoci ke konfliktu. Ve sporu se jednalo o sporné místo k sezení. V boji "direkt" byly použity pěsti, kopy nohou a několik sprostých slov. Sekundanti Béďa a Libor museli záhy vstoupit do souboje, neb se nejevilo vítěze a předčasně ho ukončit. Oba kohouti pak sklopily kohoutky (hřebínky). Škody byly pouze na straně Michalovy košile.
Jako kárné opatření nařizuji oběma aktérům 10 dřepů před nastoupenou posádkou.
Libor

DEN 16
ÚTERÝ 6.8.2002

Probouzíme se asi v 6.30. Kolem sedmé přichází divnej týpek s vysokým hlasem. Říká, že je policista a kontroluje pasy. Nakoukl do každýho pasu a šel si po svým.
Do Oradee přijíždíme před osmou. Okamžitě vyrážíme do MC Donald udělat ranní hygienu. Přidávají se k nám dvě dívčiny, co s náma přijeli s Jendem.
Před Dundeem se pouštíme do vaření čaje. Dojíždíme poslední zbytky chleba a paštiky. A müsli. Postupně odcházíme na WC. Béďa hlásí, že jim ho asi ucpal.
Holky odchází na prohlídku Oradee. Přichází další banda od Jendy. Ti se ale zdržují jen chvíli a taky nás opouští.
Mara a Zdenek už nemohou ten smog na hlavní ulici vydržet a odchází hledat park.

Včerejší jízdné z Brašova do Oradee :

O 20 minut později jdeme za nimi. Přicházíme k parku u řeky. To ale není ten, kam jsem je nasměroval. Necháváme batohy u lavičky. Michal se nabízí, že bude hlídat (spát). Libor a Béďa vyráží zpět do centra dění, obchodů a hospod. Já jdu do druhýho, většího parku hledat Zdenka a Maru. Park procházím neúspěšně. Kdo ví, kde je jim konec.
Jdu se taky projít. Centrum vynechávám. Beru to okrajovýma uličkama. Postupně jsem navštívil pět kostelů. Ve všech právě probíhala bohoslužba. Dvě byly slabší, zato ta jedna, to byla dobrá show! Se zpěvem, hudbou, trochu pohybu, ať z toho ti lidi něco mají.
Rumuni to s tím Bohem asi berou vážně. To bylo pořád vztyk, sednout, na kolena, sednout, vztyk atd.
Nakonec jsem se vrátil přes historický jádro, kolem řeky s rybáři zpět za Michalem. Ten pořád. Spí na lavičce. Vrací se Béďa a Libor. Nakoupili PALENICU DE BIHOR za 26.000 LEI každou půl-litrovku. (švestka, hruška, čistá a nějaká kávová) Celkem 3,5 litrů. Libor si nese ještě dvě vínka.
Mara a Zdenek pořád mimo dosah. Béďa uviděl v kšeftě prodávat trekový botyznačky Salomon. Teď by potřeboval Zdendy, teda spíš jeho dolary, aby mohl zakoupit. Salomony jsou tam levný a mají i membránu Gore-tex. Už vidím, jak jede Béďa do Rumunska s reklamačkou.
Zapomněl jsem napsat, že včera v Brašově jsme viděli na náměstí fontánu, u které byl pumpař.
Béďa uviděl Maru a hnedle po něm vystartoval. Leželi se Zdenem celou dobu asi 150m od nás u řeky. Teď se vzbudili, tak se vydal Mara pro vodu. Šťastné to shledání. Přemisťujeme se za Zdenkem. Vaříme polívky v pytlíku na posilněnou.
Vedle nás sedí starý rybář. Říká Zdenek, že ještě nic nechytl. Jak to dopověděl, rybářovi zabrala. Vytahuje z vody rybku velikosti sardinky. Sundává ji z háčku a odhazuje 2m za sebe. To se ale v Liborovi začal ozývat ochránce zvířat. Když děda nereaguje, jde Libor k rybce a háže ji přes rybářovu hlavu zpět do řeky. Děda se tomu dost podivil, nevěří asi svým očím, ale neříká ani půl slova.
Přemisťujeme se do toho druhýho parku. Po cestě padá pár kapek, Oskar svítí neustále. Dáváme batohy na stůl, hlídá (spí) Béďa a Libor. Ostatní vyráží na další průzkumné toulky okolím. Sraz tentokráte v 15.30.
Co se dělo v parku nevím. V centru to nebylo zrovna zajímavý. Zase nás zastavila jedna slečna, abychom přispěli na ubytování, stravu a šatstvo pro děti. Když jsem jí řekl, že nesnášíme děti, tak to vzdala.
Měníme dalších 10 dolarů. Je 16.15. Asi vyrazíme pomalu k nádraží. Někde sedneme a zatvrdneme na další hodinku.
Jdu se Zdenkem zakoupit PALINKU DE BIHOR do ABC NON-STOP obchodu. O půl páté odcházíme na hlavní třídu na Gyros. Po cestě zakupujeme chleba a vodu do autobusu.
Objednáváme 5x gyros Domino. Béďa si nedává. Opět simuluje nějakou celkovou únavu. Nemluví, pořád si sundává batoh a hlavně nerozumuje. Snad to nebude vážný.
Všechny gyrosy jsou v pořádku až na ten Zdenův. Nemá v něm maso. A to je u gyrosu dost podstatná chyba.
Asi o půl šesté zažalo slušně pršet. Libor to odhadl na 5 minut. Už bude 6 hodin a pořád je to stejný. Michal s Marem dojeli všechny nedopitý Coca-coly.
To je ale slabej odvar co vidím teď. Sedím sám uvnitř gyrosárny. Ostatní sedí venku pod palandou. U vedlejšího stolu seděli dva řízci, asi kolem 40 let, 100-120kg, samé zlato na krku a na rukách. Objednali si 2x gyros na místě a 2x s sebou.
Jelikož pršelo, začali jíst i ty zabalený. Ty ovšem jen nakousli a odešli. No a Michal, Mara, Libor a Zdenek to teď do sebe tlačí až se jim dělají boule za ušima. Teď byli určitě rychlejší jak ty malý somrácký děcka, co tu pobíhají.
Déšť už polevuje. Vydáváme se k nádraží. Jsme tam dřív. Po cestě utrácíme zbytek drobasů. (PALINKA DE BIHOR).
Jenda přijel 18.25, naložilo se, nasedlo a vyrazilo v 18.35. Na hranicích nás nechali vydusit asi hodinu. Je půl deváté - Vjíždíme do Maďarska.
Okamžitě ulehám s Liborem a Marem do uličky. Spí se nám velice dobře. Probouzíme nás až na maďarsko-slovenských hranicích. Kontrola je blesková, jede se dál. Na hranici s Českou Republikou jsme snad ani nezastavili. Nevím. Probouzí mě až Liborova noha v Brně.
Rychle jsme pobrali věci z autobusu a vystoupili. Jsme v ulici za Zvonařkou vedle Erotic Centre. Vytahujeme batohy. Jsou pěkně mokrý, celou cestu ležely v zavazadlovým prostoru, ve kterým se držela voda z deště.
Marův batoh je nasáklej vodou skrz naskrz. Můj odolával, ale slabina zip taky něco propustil. No ještě že se nám to nestalo cestou tam. Do Brna jsme přijeli po šesté hodině ranní. Rozprcháváme se každý k domovu, do vany s teplou vodou.